Článek
ČNB zřejmě doufá, že právě tyto velké banky postupně inflaci utlumí. Spoléhat se na práci jiných nemusí být vždy úspěšné, zvláště pak v krizových letech, které prožíváme. Podívejme se na jeden důvodů, proč není dobré nechat inflaci rozběhnout.
Inflaci často vnímáme jako zdražování cen zboží v obchodě. To však není úplně přesné. Inflace je hlavně ztráta kupní síly dané měny. Jde tedy především o měnový fenomén. Je ovlivňován především fiskální a měnovou politikou centrální banky. Dnes politici mluví o tom, že za inflaci může hlavně růst cen energií, a to v důsledku války na Ukrajině. Je pravda, že nedostatek energií inflaci podporuje, ale znovu si připomeňme, že jde hlavně o měnový fenomén.
Současná inflace má kořeny v řešení krize způsobené koronavirem. Tehdejší řešení spočívalo v záchraně ekonomických struktur přílivem nových peněz. Úrokové sazby spadly na nulu, avšak tragicky poklesla výroba a produkce zboží. Tento výpadek se v ekonomice někde projevit musel. A zvýšení objemu peněz v ekonomice při současném snížení produkce věcí a služeb se projevilo právě inflací. Toto rozhodnutí nemůžeme vzít zpět.
Politici, vládní i opoziční, všude ve světě byli zajedno, že státy mají pomáhat lidem v těžkých chvílích. Avšak nic není zadarmo. Ani tato pomoc ne. Nyní ji všichni splácíme rostoucí inflací.
A zde se dostáváme k zásadnímu bodu. Boj s inflací bude mít své vítěze a poražené. Pohled na inflaci, který mám nejraději, je ten, že se jedná o nový typ daně na úspory. Všichni zodpovědní spořící občané, kteří odkládají nebo si odříkají různá potěšení během svého života, jsou nyní penalizováni. Inflace není poražena a je pravděpodobné, že účet za rok 2022 společně s rokem 2023 bude víc než 25 %. Čtvrtina úspor na horší časy je tak pryč. Je až s podivem, jak tento problém nechává klidnou naši vládu v čele s ODS. ODS vždy mluvila k zodpovědným a pravicově smýšlejícím lidem.
Střední třída si určitě chce spořit. Předmětem úspor jsou často prostředky na důchod. Jelikož v současné vládě nesedí moc ekonomů, zřejmě nevnímají to, že základem všech ekonomických vztahů je důvěra. Pokud nyní lidé přijdou o čtvrtinu úspor na důchod, jen těžko se obnoví důvěra ve stát jako garanta důchodové reformy. Stát pro vytvoření stabilního prostředí zatím nedělá nic.
Optimismus současné rady ČNB v to, že inflace brzy klesne, je poněkud přehnaný. Inflace jistě klesne, ale těžko se vrátí pod inflační cíl. Důvodů je mnoho. I nadále bude růst tlak na zvýšení mzdy. Od nového roku dostanou výrazně přidáno politici a všichni členové silových složek. Má růst také minimální mzda. Zaměstnanci energetických firem taktéž dostanou přidáno a zřejmě jim budou vyplaceny i prémie. Má se přidávat učitelům.
Vzhledem k tomu, že v České republice je nízká nezaměstnanost a v mnoha oborech je chronický podstav, bude mnoho lidí řešit problém inflace druhou prací.
Taktéž ze strany růstu cen není zdaleka vyhráno. Inflace se nyní bude držet níže z důvodu zastropování cen elektriky a plynu. To však jednou skončí. Od prosince zdražily České dráhy o 15 %. Od Nového roku bude mnoho dalších přepravců zvyšovat své ceny. Ceny v zemědělství rostou. Inflace bude běžet dál. Inflace je jak zubní pasta, která se lehce vymáčkne a jen těžko jde opět nacpat dovnitř.
Guvernér Michl začíná působit jako odtržený od reality nebo jako člověk s velmi černým humorem. Ve svém projevu na Masarykově univerzitě na konci listopadu prohlásil: „Chci, aby lidé spořili, aby se kumuloval kapitál na investice.“
Jak spořit v době, kdy se nejlepší nabídky spořicích účtů pohybují mezi 5 až 6 % a inflace v listopadu dosáhla 16,2 %? Spoření se tak rovná ztrátě 10 %. Pokud by guvernér Michl myslel svou výzvu upřímně, měl by začít problém inflace opravdu řešit. A to se nyní neděje.