Článek
Otec by podotkl něco ve smyslu – co je dovoleno pánovi, není dovoleno kmánovi. Důchodcům se dá mnohem snáze zkrouhnout valorizace než soudcům, kteří se vyznají v paragrafech a klidně podobné nařízení napadnou u soudu. A pokud porostou platy soudců a politiků, udělá to menší zásek do rozpočtu, než když se omezí valorizace důchodcům, kterých je výrazně více.
Vláda vysvětlovala nutnost omezit valorizace důchodů neudržitelností stávajícího důchodového systému a obavami z prohloubení schodku. V posledních týdnech se skoro zdálo, že pokud se nezabrání valorizaci důchodů, země zbankrotuje. Ministr financí Zbyněk Stanjura ovšem připustil, že pokud by se nesnížila valorizace důchodů, peníze by se našly, protože jde o mandatorní výdaj.
Zdá se, že stále platí orwellovské Všichni jsou si rovni, ale někteří jsou si rovnější. Pokud však platí, že se na důchodcích šetří snáze, protože se nemohou tak dobře bránit, jde o jasný případ diskriminace na základě věku, porušení pravidla rovnosti. Čekal bych, že odpovědné orgány a aktivisté zabývající se nerovnostmi kvůli tomu spustí ryk, ale nepozoruju ho. Že by i u nich ta proklamovaná rovnost platila pouze výběrově?
V jiných oblastech však vláda nešetří. Sice zdůrazňuje, jak se má každý odpovědně starat sám o sebe a na důchod si šetřit, aniž by tyto peníze byly ochráněné před inflací. Dokonce ani neomezila měsíční administrativní poplatky, které si za správu investičního životního pojištění a inkaso pojistného (!) strhávají poskytovatelé bez ohledu na to, jak se fondu daří. A takto naspořené peníze si lze odepsat z daní čili si o ně stát snižuje příjem.
S úsporami je vláda vůbec na štíru, a nejen proto, že odmítá progresivní daň. Náklady měla snížit digitalizace, ale o té není skoro slyšet, jedinou novinkou má být možnost si vyřídit důchod on-line, což ale zas tak velké vítězství není. Má to být docela složité, poradit s tím mají když tak příbuzní, ale hlavně to nic moc neřeší – o důchod se žádá jen jednou za život. Obávám se, aby se za každou propuštěnou úřednici na přepážce nepřijal někdo na údržbu systému nebo do call-centra. I u plánu na transformaci prodělečné pošty, kdy se uzavře několik set poboček a propustí přes dva tisíce pošťáků, se záhy ukázalo, že to má vyjít na osm miliard. Ušetřit se musí, ať to stojí, co to stojí.
Komu jde vláda na ruku? Bude zajímavé zjistit, kdo získá tuto lukrativní zakázku na transformaci, ve skutečnosti částečnou privatizaci pošty, kdy se od ní má oddělit ta lukrativní, komerční činnost, tedy dodávky balíků. O šetření a úspory nejde, bez balíků bude pošta ještě prodělečnější, ale možná si každá bude muset povinně zřídit datovou schránku.
Ještě okatější je to v přístupu státu k církvím. Těm se náhrady valorizují podle inflace a nikdo se to nepokouší změnit. Ano, ono je to právně silně ošetřené, církev vždy dbala o svůj majetek, ale vzhledem k výši inflace by se tady mělo taky šetřit, a když se našla obezlička u valorizace důchodů, měla by se hledat i tady. Katolická církev, jako hlavní příjemce peněz do státu, by to měla plně chápat, protože většina jejích oveček je v seniorském věku, a těchto peněz se vzdát. Když by si utáhla opasek, zbavila by se podezření, že jí jde jen o majetek.