Článek
Měl by umožnit lidem, aby si například na chalupě vyrobili elektřinu a mohli ji použít ve městě třeba k dobíjení elektromobilu. Velký význam však má především pro obce, pro které je velmi obtížné platit za energie, jejichž ceny několikanásobně stouply.
Ceny elektrické energie se sice blíží těm z dob před začátkem války na Ukrajině, jak řekl minulý víkend ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela; megawatthodina se pohybuje okolo 150 eur, přičemž loni v srpnu stála 1000 eur.
Síkela však současně dodal: „Ceny se už pravděpodobně nikdy nevrátí na úroveň před krizí v roce 2020, kdy MWh elektřiny stála 40 eur.“
Proto je dobrá každá možnost, jak si náklady na elektřinu snížit. Obnovitelné zdroje představují dobrou možnost nejen kvůli ekologičnosti, elektřina z nich je levnější než ta z plynových elektráren spouštěných ve špičkách. Právě od nákladů na takto vyrobenou elektrickou energii se určuje její cena.
Asi nejsnazší na pochopení je odběr vyrobené energie v jiném místě, než kde byla vyrobena. Dosud si měl jen málokdo zájem instalovat soláry na chalupě.
Na to, aby si s ní člověk ohříval vodu v bojleru a měl levný proud pro sekačku či elektrickou pilu, je to trochu drahá zábava. Pokud by ale takto vyrobenou elektřinu mohl čerpat na jiném místě, uvažoval by o tom, i když samozřejmě by musel platit za přenos této energie.
Mnohem zajímavější je možnost sdílení energie mezi členy energetického společenství. Jeho členové mohou se sousedy vyrábět a sdílet elektřinu vyrobenou z větrných elektráren a fotovoltaických panelů, ale jen na nekomerční bázi.
Při dobré kombinaci různých zdrojů se celá vesnice může stát energeticky nezávislou, nebo alespoň svou závislost snížit. Nejen jednotlivci, ale i municipality doplácejí na vysoké ceny elektřiny, které jim odčerpávají značné prostředky a potřebují tyto ceny řešit. Zákon umožní vytvářet energetická společenství s až tisíci členy ze tří obcí.
Zákon by měl platit od příštího roku, pokud ho tedy nebude někdo obstruovat. Ne všem však vyhovuje, někteří výrobci a distributoři by mohli přijít o část zákazníků, takže se dají čekat silné lobbistické tlaky.
Ale v tomto případě by se měli poslanci chytit za nos a projednat ho rychle. Přece jen by to alespoň části lidí a obcí ulevilo, protože vysoké ceny energie dopadají na každého. Navíc je potřeba diverzifikovat energetické zdroje, abychom byli odolnější, pokud nějaký vypadne.
Je tu však ještě jeden důvod pro hladké schválení – lidé mají skutečně zájem si instalovat solární panely, investovat do toho peníze.
Toho by se mělo využít, protože by to mohlo napomoci změnit jinak pochopitelně negativní vztah k přehnanému green dealu a elektromobilitě. Možná by se lidé méně bránili výstavbě větrníků, kdyby jim přímo snížily náklady na elektřinu.
Nejde přitom o nic nového. Když se koncem předminulého století ukázalo, že elektřina bude optimální pro svícení nebo pro pohon tramvají, obcím nezbývalo než si zdroje zajistit samy.
Ještě si pamatuju, že v rodném Vsetíně byla malá vodní elektrárna. Ta se samozřejmě zrušila, zdálo se, že velké elektrárny, zejména ty jaderné, vše vyřeší. Jenomže nejde jen o elektřinu a její dostatek, protože spotřeba bude s rozvíjející se elektromobilitou vzrůstat, ale i o cenu.
Ale aby se vláda nepřechválila – původně se plánovalo, že Lex OZE II bude platit od půlky letošního roku. Nelze zapomínat, že v řadě dalších evropských zemí se už komunitní energie prudce rozvíjí.
Musí se však nastolit nejen právní podmínky, ale také vytvořit energetická datová centra, do nichž se musejí všichni zúčastnění přihlásit, chtějí-li na společenství participovat.
I když je snahou posilovat hlavně komunitní nezávislost, posílání elektřiny vyrobené z chaty na druhém konci republiky přece jen není prioritou, bude nutné posílit přenosovou soustavu, aby se mohli všichni připojit, což je problém už nyní.