Článek
„Vzdala jsem to, abych si zachránila život. Biologicky je to muž,“ měla říci o Alžířance, ačkoliv později svá slova významně mírnila s tím, že nebyla namířena proti Chalífové.
Obvinění ale není až tak absurdní, jak by se mohlo zdát. Stejně jako tchajwanská boxerka Lin Jü-tching byla i Chalífová diskvalifikována na mistrovství světa, protože neupřesněné testy nepotvrdily, že by šlo o ženy. I když na druhou stranu nejde ani o žádné transgender osoby. Alžířanka se narodila jako žena a dědeček jí jako dívce nechtěl dovolit boxovat, uvedla britská politička Nadia Whittomeová. Na olympiádě obě startují, což po mači Cariniové s Chalífovou vyvolalo bouři nevole. Italky se zastala premiérka Giorgia Meloniová. Naopak v Africe vyvolal skandál bouři nevole z úplně jiného důvodu, a sice že se na africkou závodnici používají kritéria na evropské ženy.
Faktem je, že Lin se proti diskvalifikaci na mistrovství světa v roce 2023 v Dillí, kde byla bronzová, ani neodvolala a Chalífová své odvolání nakonec stáhla. Na druhou stranu obě mohly boxovat na minulé olympiádě – a nikdo si nestěžoval. Lin dokonce vyhrála světové šampionáty pořádané Mezinárodní boxerskou federací IBA v letech 2018 a 2022.
Ruský předseda Mezinárodní boxerské asociace (IBA) Umar Kremljov navíc neupřesnil, jaký konkrétní test měl potvrdit, že nejde o ženy. Test hladiny testosteronu to být neměl, podle ruské agentury TASS se mělo ukázat, že má mužské chromozomy XY, ovšem to nikde doložené není.
Boxerky na olympiádě nejsou transgender sportovkyně. Ani tvrzení o biologických mužích nikdo nedoložil
Rozhodnout je těžké. Obě vypadají jako mužatky a spekuluje se, že buď trpí hyperandrogenismem, nebo jde dokonce o intersex osoby postižené odlišným pohlavním vývojem (DSD), kdy se narozené dívce vyvinou některé znaky obou pohlaví.
Jak složitý je přístup k takovým sportovkyním, ukázal už případ jihoafrické běžkyně na středních tratích Caster Semenyaové. Ta vybojovala zlato na olympiádách v Londýně a Riu a několik titulů na mistrovstvích světa. Zákaz startu ji nepotkal, protože se paradoxně nepodařilo prokázat, že by vyšší hladina testosteronu měla být výhodou – i když je paradoxně jeho braní současně označováno za doping, dokonce jeden z prvních, dostávali ho v polovině padesátých letech ruští vzpěrači. Když se to dozvěděl lékař amerických vzpěračů John Ziegler, inicioval vývoj syntetických anabolických steroidů.
Mezinárodní atletická federace IAAF pak uvalila omezení na atletky běhající na středních tratích, které v případě, že u nich hladina testosteronu dosahuje nejméně 5 nmol/l, musejí brát léky, které množství tohoto hormonu v těle snižují.
Kauza je výsledkem sporu mezi Mezinárodní boxerskou asociací (IBA) a Mezinárodním olympijským výborem (MOV), který ji vyloučil. IBA vedenou Rusem Kremljovem, jenž umožňuje starty ruských a běloruských rohovníků pod jejich národními vlajkami, provází řada podezření ohledně korupce. Z IBA odešlo několik významných amatérských boxerských svazů – včetně amerického, kanadského, německého, australského, argentinského a také českého. Ty pak ustavily vlastní asociaci World Boxing. Protože obě federace nespolupracují, Mezinárodní olympijský výbor pořádá soutěž pod svou hlavičkou. Kdyby ho pořádala IBA, byl by bez amerických borců, což by mu ubralo na kvalitě, a vice versa. Tím ovšem upadl do pasti, protože podobné otázky většinou MOV nechává na federacích jednotlivých sportů. To však tentokrát nemohl, a tak uplatňuje méně přísná omezení používaná na tokijské olympiádě, a ne současná přísnější, jaká nyní uplatňuje IBA.
Vzhledem k případu Semenyaové a dalších však už MOV měl situaci dávno řešit a nastavit jasná kritéria. Vzhledem k tomu, jak tvrdě bojuje proti dopingu, dalo by se čekat, že i v případě intersex (DSD) osob s vysokou hladinou testosteronu budou opatření tvrdá, protože testosteron zejména v bojových a silových sportech může představovat výhodu. Je na seznamu zakázaných látek, které mohou nesportovci běžně užívat. Zakázané jsou nejen anabolické steroidy, ale i třeba efedrin a pseudoefedrin, které jsou součástí léků proti nachlazení, i některé další léky, které nemocní sportovci potřebují.
Jestliže platí tak přísná pravidla u povzbuzujících látek, měla by být podobně nastavena i pravidla ohledně intersex osob nebo žen s vysokou hladinou testosteronu, který zřejmě poskytuje závodnicím výhodu.
Jsou-li v boxu vedle rozdělení na mužskou a ženskou kategorii stanoveny ještě váhové kategorie, aby spolu nebojovali nesouměřitelní soupeři, pak by spolu s ženami neměli soutěžit stejně těžké intersex osoby – mohou mít výrazně důraznější úder. Asi jich není tolik, aby měly vlastní kategorii, takže by se mohly cítit diskriminované, ovšem takto se mohou diskriminované cítit jejich soupeřky.
Samozřejmě můžeme jít úplně opačnou cestou a nechat je závodit s ostatními. V basketbalu mají výhodu dvoumetroví hráči – a ti se 150 cm si nestěžují na diskriminaci, stejně jako si koulaři nestěžují, že nemají stejné šance v hladké stovce jako sprinteři. Řešit se to však musí, protože za dveřmi je větší hrozba, kdy by mohly chtít transgender osoby, tedy lidé s vědomě změněným pohlavím, soutěžit v té kategorii, kam by příslušely podle aktuálního pohlaví. Méně nadaní mužští sportovci by si pak mohli změnit pohlaví a dominovat v ženské kategorii. Jenomže gender není jen pojem z kulturní identity.
To už bychom mohli zrušit omezení i na zakázané látky – ať si každý sportovec huntuje zdraví, jak je mu libo. Problémem ovšem je, že nemusí chápat následky jejich braní, nebo mu budou trenéři a týmoví lékaři sypat bobule, aniž by o tom věděl. Případy východoněmeckých sportovců jsou dobře známé, ale i u nás sportovci dopovali, což otevřeně přiznal i koulař Remigius Machura, který bral stanozol.
Mělo by to jen jediný problém – z hesel spojených se sportem by pak mělo zmizet spojení fair play a říci rovnou, že o to už dávno nejde, hlavní je přece vítězství pro naše barvy.