Článek
Mohlo by se zdát, že pro v zásadě protiunijní stranu přece jen není lehké získávat hlasy pro kandidáty do Evropského parlamentu, když na „Bruselu“ nenechal ani zblo dobrého. Jenomže pouhých šest procent by získala SPD podle posledního průzkumu společnosti Kantar CZ, i kdyby se teď konaly parlamentní volby. Takže to nebude tím, že šlo o europarlament.
SPD dochází dech, přestává být sexy pro protestní voliče. Objevily se tu nové, přitažlivější strany, zejména Přísaha s Motoristy. Okamura sice stále útočí na stávající pětikoalici a její vládu, kterou je zač kritizovat, ale body to SPD nepřináší. Naopak o ně přichází, ještě 19. května by v průzkumu stejné agentury získala devět bodů. To je propad o třiatřicet procent, což nemůže být statistická chyba.
Důvodů je více. Okamura sice dokáže stále dlouho řečnit a jeho projev nepostrádá emoce, jeho spolustraníci jako Lucie Šafránková a Radim Fiala se dokonce snaží v debatách, kde se jim dostává dost prostoru, předkládat i argumenty, na které by voliči měli slyšet, ale vše marné. Naopak konstruktivnější přístup členů SPD jim voliče spíše odrazoval, protože to, co slyšeli od espéďáků, se vlastně nelišilo od toho, co říkali členové stínové vlády ANO. Ono se totiž nic moc jiného vymyslet nedá. Výsledek je prostý – preference se propadají. K aktuálním šesti procentům sice mohla přispět i statistická chyba, ale je jasné, že SPD začíná být za zenitem.
Důvodů je několik. Protestních stran je dneska plná náruč, takže si každý může vybrat – a nové, neokoukané tváře vždy lákají více. Navíc Turek našel téma, které lidi pálí. Závodníkovi věří, že mu vadí konec spalovacích motorů.
Důvodů je však více. Voličům pomalu dochází Okamurova taktika zůstávat dlouhodobě v opozici a nehnat se k moci. Že rychlé přijímání ministerských postů je cestou do pekel po namodralých Zelených poznali i Piráti, ovšem zůstávat trvale v opozici znamená, že se sice s mocí nezapletete, ale také ničeho nedosáhnete. Voličům však nestačí slyšet lépe zformulované jeho vlastní pocity, oni chtějí změnu. Okamura se ale nikdy do vlády nehnal.
Ani to by však plně nevysvětlovalo propad okamurovců. Voliče mu především vzalo hnutí ANO, které po vyluxování sociální demokracie začalo lovit v kalnějších až nahnědlých vodách, jimž do té doby vládl Tomio Okamura. Babiš však potřebuje k porážce pětikoalice co nejvíc hlasů. Vzhledem k tomu, že si se sliby a jejich plněním nikdy nedělal velké starosti, mohl by nakonec klidně vládnout s podporou SPD, byť říkal, že s ní do vlády nepůjde nikdy. Ale pokud se s někým bude muset dělit, tak je to lepší s někým slabým a ochotným.
Okamuru tak paradoxně potkává to, co před ním sociální demokraty – je vysáván ANO, a to s babišovci nebyl na rozdíl od tehdejší ČSSD ani ve vládě.
Situace Tomia Okamury není snadná, lovit v jiných vodách, než jsou ty protestní, nemůže, jenomže tak je nyní příliš mnoho rybářů včetně jednoho disponujícího plovoucí továrnou na lov a zpracování ryb.
Okamura tak začíná být podobně jako Belmondo v Goddardově celovečerní prvotině „U konce s dechem“. I když se „Bebelovi“ nikdy nepodobal ani náhodou, nastává jeho vlastní odcházení z funkce, kterou na rozdíl od Václava Havla nikdy ani nezískal. Naštěstí nemáme žádného Vladimira Putina, který by si ho choval jako šaška, jenž může vyjadřovat názory, které by on sám nerad vypouštěl, jak to v Rusku dělal Žirinovskij.
Po neúspěchu v eurovolbách si sice Okamura nelhal do kapsy a otevřeně přiznal, že je to zklamání. „Jednoznačně se ukázalo, že jsme o voliče nezabojovali takovou silou, jakou jsme měli. Pro mě to je jasná zpráva, vrhám všechny síly na maximum,“ slíbil šéf SPD, že zapíná turbo. Ale zatím žádné není vidět. Každé turbo má sice svou prodlevu mezi sešlápnutím pedálu plynu a nástupem očekávaného zrychlení. Jenomže tento politický turbo lag je až příliš dlouhý a hlavně není žádný volný jízdní pruh, kde by to mohl rozpálit jako širón Radim Passer svém bugatti.
