Článek
Pokud s někým nesouhlasíš a nechceš se zabývat argumenty, stačí od nynějška dvě magická slova: „OK, boomer!“ Jistě se jedná o pouhý módní fenomén, který během pár měsíců zahltí naši pozornost a v létě si na něj nikdo nevzpomene. To je velmi pravděpodobné, ale zamysleme se nad tím, co v sobě tento fenomén skrývá.
Tento výraz se, a ne náhodou, proslavil na sociální síti pro mladé Tik Tok, kde jeden starý muž publikoval video kritizující dnešní mladé lidi za to, že nechtějí přijmout zodpovědnost za své životy a nechtějí se stát dospělými. Jinak řečeno: všichni mladí trpí syndromem Petera Pana. Pod tímto videm se strhla lavina komentářů „OK, boomer!“. Do širšího povědomí se pak výraz dostal díky novozélandské poslankyni Chlöe Swarbrick. Ta jím v rozpravě nad klimatickou změnou odpálkovala staršího kolegu, který měl jiný náhled na ekologickou problematiku.
Označení „boomers“ se vztahuje na generaci lidí narozených v období mezi lety 1945 až 1965. Jednalo se o generaci narozenou do optimistického světa, kdy se lidé i přes těžkosti doby radovali, že nemusejí zažívat světovou válku. Bylo to období budovatelského nadšení a v západním světě také éra silného ekonomického růstu. A právě tento optimismus je často trnem v oku současné mládeži, která se narodila do společnosti, která vykazuje malý nebo žádný růst, a všechny předpovědi budoucnosti jsou spíše pesimistické a někdy až katastrofické.
Výraz „OK, boomer!“ se začal víc používat v dalších oblastech mezigeneračních konfliktů než v náhledu na ekonomický a společenský vývoj od druhé světové války. A jako vše, co se rozšíří mimo svou původní oblast, ztratí postupem času smysl.
Je potřeba si ujasnit jednu věc. Neexistuje přímý vztah mezi pertinentní poznámkou a věkem toho, kdo ji pronesl. Jak mladí, tak staří mohou zastávat pravdivý názor. Nejde totiž o věk, ale o prostou možnost ověřit pravdivost nějakého výroku. Výraz „OK, boomer!“ je ale snahou diskreditovat určitý náhled na svět jen proto, že jeho hlasatel pochází ze starší generace. To je v první řadě projev nezdvořilosti. Je to známka nedostatku argumentu. To, že se na vše dá odpovědět „OK, boomer!“, dává možnost zachovat si cool vzhled a zároveň člověk nemusí hledat pravdu a připravovat si argumenty. Proč se snažit pochopit druhého? Proč přemýšlet nad tím, jak vyvrátit jeho názor, když je možné jej prostě umlčet jednoduchou větou.
Tento fenomén není znakem mladé generace, ale výpovědí o naší době. Obecný problém je neschopnost vést argumentační debatu. Diskuse se vždy stočí na útok na to, co člověk je, nikoliv na to, jaké názory zastává. Všechny argumenty jsou dobré ne k poznání pravdy, ale k pokoření druhého, které se může blížit snaze o veřejné zostuzení. Kampaně typu „OK, boomer!“ vedou k honu na čarodějnice.
Hlavní důvod nejsou problémy staří versus mladí, ale neschopnost se správně vyjadřovat a myslet. Ti, co obviňují celé generace starých lidí, by si měli položit otázku, jestli konkrétně jejich otec nebo matka mohou za špatné životní prostředí nebo za obrovské státní dluhy. Anebo zda je jejich babička zodpovědná za islámský terorismus. Jistěže ne. Nejedná se o minimalizování odpovědnosti státu za tyto negativní jevy, ale o to, aby si lidé uvědomili, že existují osoby a aktéři více či méně odpovědní. Obviňovat jednu nebo více generací bez tohoto zásadního rozlišování nemá smysl.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Arogance a opovrhování druhými není generační fenomén, ale odpovědnost každého člověka za to, jak se chová. Ubrečený postoj není řešení. Každý, kdo hledá kvalitní život, se musí konfrontovat s nemalými obtížemi. Jednoduše nic v životě není zadarmo a to, co je, většinou nemá valnou hodnotu. Stěžovat si na to, že se svět netočí kolem našeho pupíku, je marné. Jednoduše proto, že se kolem něho nebude točit nikdy. Pro nastupující generace by mělo být motivací nikoliv hledání viníka za jejich neštěstí, ale touha dokázat starší generaci, že jsou zodpovědnější, přemýšlivější. Že jsou schopní vést dialog nad problémy a umí argumentovat i jinak než: „OK, boomer!“