Článek
Jestli je porušení zákona ze strany Marine Le Penová a jejích spolustraníků opravdu tak vážné, aby byla zbavena jak svobody, tak práva v roce 2027 kandidovat v prezidentských volbách, můžou rozhodnout jen soudci.
Faktem je, že Le Penová ani další se osobně nijak neobohatili. Celkem odčerpali z prostředků Evropského parlamentu 2,9 milionu eur, sama Le Penová pak 474 000 na své asistenty. Ti podle verdiktu soudu místo pomoci zvoleným poslancům Evropského parlamentu, aby mohli dobře plnit své funkce europoslanců, se starali jen o běh strany.
Zástupci Le Penové si stěžují, že soud bral činnost asistentů moc úzce a to, čemu se věnovali, bylo pro plnění europoslaneckých povinností skutečně potřeba. Je to zcela zřetelně otázka hranice, která není obecně jasná. Její přesné vytyčení je pro budoucnost nesporně dobré, aby Evropský parlament nesloužil jako dojná kráva z našich daní. Ale verdikt v tuto chvíli ničemu nenapomohl.
V komplikované situaci se ocitla nejen Le Penová, která se s největší pravděpodobností nebude moci pokoušet o vítězství v prezidentských volbách, ale také francouzský premiér Francois Bayrou, už čtvrtý francouzský předseda vlády, který nastoupil do funkce v roce 2024. V parlamentu nemá nikdo většinu, volby vyhrála levice, jenomže ta vládu nesestavila, protože Francie je prezidentským systémem a Emmanuel Macron je centrista. Jeho vláda tak stojí na podpoře Národního sdružení.
Verdikt navíc posílí ultranacionalistickou (ultra)pravici, protože ta vnímá – stejně jako Le Penová – verdikt jako politický. Paradoxně tak verdikt může Národní sdružení posílit, protože nejen jeho skalní příznivci budou mít dojem, že je mu ubližováno. Národní sdružení ani jeho předchůdce Národní fronta nikdy nevyhrály ani parlamentní, ani prezidentské volby. Nepovedlo se mu to ani v loňských volbách, kdy se aktivizovala levice, ani v prezidentských volbách, kdy se voliči ostatních kandidátů vždy spojili, aby se Jean Marie Le Pen či jeho dcera nestali hlavou státu.
Už se ozývají hlasy, že jde o bruselský diktát, protože mýtický zlý Brusel je za vším. Je však potřeba si uvědomit, že rozhodoval francouzský soud. Francouzský soud, který loni potvrdil tříletý trest i bývalému prezidentovi Nicolasu Sarkozymu (jeho součástí je roční nepodmíněné domácí vězení) za to, že nechal uplácet soudce Nejvyššího soudu, aby dostával informace o případech, které jsou proti němu vedeny.
Nelze zapomínat, že v demokracii jsou tři pilíře moci – moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Ne vždy se to všem líbí. Americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi je to vysloveně proti srsti, protože soudci stejně jako před osmi lety blokují řadu jeho dekretů. V Polsku se proto pokusili moc soudců omezit.
I když platí padni, komu padni, tak je v podobných případech potřeba vše zvažovat na lékárnických vahách. Soudní verdikty u politiků mohou mít silný politický dopad. Možná by bylo lepší takto tvrdě Le Penovou netrestat, protože to vede k růstu její podpory a podpory její strany, stejně jako by asi bylo lepší nenabíjet samozvanému největšímu českému vlastenci tím, že ho stíhá policie za odporné rasistické plakáty o chirurzích z dovozu. Lidé mají tendenci nadržovat slabšímu, stavět se proti moci, protože jsou většinou v podřízené pozici a z dlouholetých zkušeností ze života v hierarchizované tlupě vědí, že se musejí spojovat proti vůdcům. Někdy to dokonce vede i ke zcela absurdnímu zastávání se vrahů. Tuplem to pak vede k podpoře lidí, kde verdikt není úplně jednoznačný už vzhledem k meritu kauzy.
Ono je lepší nechat tyto lidi soutěžit ve volbách, protože většinou ti příliš radikální moc neuspějí, ačkoliv nelze zapomínat na vzestup Adolfa Hitlera. Navíc je pak demokracie pokrytecky kritizována různými autoritáři jako nedemokratická. To se stalo v případě zrušení prvního kola rumunských prezidentských voleb a následného vyřazení bůhvíjakými penězi podporovaného ultranacionalistického postmaoistického milovníka zemědělských komun Calina Georgescua. V jednom šiku se pak houfují zastánci ultrapravice, ultranacionalisti a MAGA trumpisté s ukřivděnými občany, kterým se nedaří dobře, protože na ně stát kašle, a tak se obracejí k různým protestním hnutím. Co na tom, že mají nejasné pozadí, nejasnou strukturu, vedou je podivní lidé, kteří se jim líbí jen proto, že tepou současnou vládu. Paradoxně tak pomáhají k nástupu moci skutečných autoritářů.
