KOMENTÁŘ: Oběti násilí potřebují cítit, že je někdo na jejich straně. A systém to fakt není – Pod svícnem

Začneme tím, že ve sbírce na pomoc této hrdince se vybrala neuvěřitelná částka – v pátek večer to bylo už skoro 4,5 milionu korun od deseti tisíc dárců. A částka pořád roste.

Případ ale vedle úžasné míry solidarity nasvítil jednu zásadní věc. A to přístup k obětem tohoto typu trestné činnosti. Ukázal, že systém stojí primárně na straně obviněného, a ne oběti.

Podmínka za týrání půlročního miminka.

Podmínka za znásilnění několika chlapců.

Podmínka za dlouhodobé domácí násilí manželky.

Podmínka za znásilňování nevlastní dcery.

Je vám z toho šoufl? Nám taky. Doporučuji postavit si vedle sebe kýbl, pokračujeme v krasojízdě.

Že je u nás domácí a sexualizované násilí dlouhodobě bagatelizováno, říkáme neustále. Šéf Soudcovské unie se vyjádřil, že padají velmi dlouhé podmínky v přísných výměrách. A my se ptáme: „Pro koho jsou tyto podmínky přísné?“ Pokud myslel pro oběti, tak mu dáváme za pravdu.

Často se v rozsudcích setkáváme s tím, že prý oběť z počínání násilníka nemá trauma – a pohoda. Známe několik stovek lidí, kteří si hrůzami domácího a sexualizovaného násilí prošli a nikdo z nich nám neřekl: „Hele, pohodinda, trochu to bolelo, ale jsem v cajku.“

Máme plné věznice kapsářů, ale domácí násilníci si v poklidu běhají po světě a vykřikují, že si to oběť vymyslela a že podmínka vlastně znamená jen to, že ctihodný soud oběti vlastně tak úplně nevěřil.

Jaký vzkaz to znamená pro oběti? Co to bude znamenat do budoucna? Asi velké divení nebude, když časem začnou brát spravedlnost do svých rukou, v případě, že se jí nedostane ze strany systému.

Pokud stále nezvracíte, doporučíme si přečíst rozsudky na beztrestu.cz. Nicméně být vámi, jídlo u toho vynecháme.

Co můžeme dělat? Tlačit na systém. Nenechat to vyhnít. Protože tady není jen Anička. Jsou tady i další. Litovat nepotřebují. Potřebují jen cítit, že jim někdo věří. Že je někdo na jejich straně. A ideálně – aby tím někým byla madam Spravedlnost.