Článek
Pokud jste ještě neslyšeli pojem „gender budgeting”, není na tom nic neobvyklého. A to i přesto, že Evropská komise s tímto termínem operuje již dlouho a chce ho zavést do všech členských států.
Tento termín je podle oficiální definice „aplikací integrovaného přístupu rovnosti mezi ženami a muži při tvorbě rozpočtu. To znamená ohodnocení současných rozpočtů s ohledem na zapojení obou pohlaví na všech úrovních a současně restrukturalizaci příjmů a výdajů s cílem podpořit rovnost mezi ženami a muži“. Co to prakticky znamená?
Výdaje a příjmy se již nemají řídit konkrétními potřebami a okolnostmi daných institucí či měst, ale mají zohledňovat ideologické postoje rovnosti. Marlène Schiappová zvolila krásný příklad, jenž ukazuje celou ideologii feminismu. Městské dotace na sport by se již neměly pouze orientovat na fotbalový tým, boxerské družstvo či basketbalové hřiště, které využívají především muži.
Hlavní myšlenka je, aby peníze byly využity rovnoměrně muži i ženami. Tento vcelku neškodný příklad ukazuje i mezi řádky svůj smysl: aby schválily rozpočet pro následující rok, budou městské rady muset podporovat feministické spolky. Neboť jak jinak prokázat rovnost využití prostředků? Je jasné, že i na fotbal mohou přece zajít nebo si ho zahrát také ženy.
Mnohem závažnější je pak aplikování tohoto zákona v odvětvích jako policie, soud a armáda. Výdaje na personál se nebudou řídit kritérii, jako jsou schopnosti a nasazení, ale pohlavím. Což v důsledku povede k ještě většímu pokřivení reality. Rovnosti bude sice dosaženo silou, avšak bude to na úkor efektivity práce a za zvýšení napětí a konfliktů na pracovišti, kdy výše platů bude určovat příslušnost k něžnému pohlaví.
Otázka je, zda feministky počítají také s aplikací zákona při výpočtu důchodů. Muži mají vyšší důchody, a to hlavně díky více odpracovaným letům a vykonávání vyšších funkcí, zato však umírají dříve než ženy. Myslím, že v rámci „gender budgeting” by se mělo přepočítat, jestli náhodou ženy nemají výhodu, a rozdíl důchodů mužům případně vyplatit.
Ale vážně. Francouzské feministky se zaměřují na boj tam, kde ho potřeba není. Je s podivem, že naprosto ignorují současné problémy žen, a to ze strany islámské komunity. Velká část muslimské populace odmítá potřást rukou ženě s odvoláním, že to není zvykem v jejich kultuře. Bílý heterosexuální muž je často feministkami osočován, že zabírá moc místa v metru, ale na to, že většina muslimů nemá ve zvyku pouštět těhotné ženy v metru sednout, se zapomíná.
Matěj Široký
Narodil se roku 1983 ve Znojmě do lékařské rodiny. Vystudoval průmyslovou školu v Jihlavě a VUT Brno, obor telekomunikace. V roce 2006 odešel do Francie, kde studoval filosofii na pařížské Sorbonně, v Institut de philosophie comparée a v Institut catholique de Paris. Věnuje se přednášení filosofie klasického realismu v privátní sféře ve Francii a v Česku. Spoluzaložil občanské sdružení Přátelé filosofie, které se snaží o popularizaci klasické filosofie a kritického myšlení. Od roku 2012 přispívá do českých médií recenzemi knih a komentáři, týkajícími se francouzské politické a kulturní scény.
Marlène Schiappová oznámila, že první ministerstvo, kde se bude vyhláška aplikovat v testovacím režimu, je ministerstvo zemědělství. Je to až ironické, protože francouzské zemědělství se zmítá ve velkých problémech a patří k oboru, kde dochází k největšímu počtu sebevražd. Pocit frustrace po zavedení „gender budgeting” bude u zemědělců pravděpodobně ještě větší.