Článek
Celý případ není u konce, proběhnou řízení před odvolacími soudy. Hrad míní, že vše nakonec skončí až u Ústavního soudu. Omlouvat se nehodlá. A mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček dál trvá na tom, že i kdyby se zmíněný článek nenašel, jiné texty ukazují, že Peroutka tváří v tvář nacismu selhal.
Pokud jde o Peroutku, je úplně jedno, zda se prezident omluví a co si o něm myslí pan Ovčáček. Svoje místo v historii má pevné, a těžko ho někdo zpochybní politicky motivovaným házením špíny na něj mnoho let po jeho smrti.
V celém sporu jde spíše o souboj Zemana s pověstnou Kavárnou. Peroutku si prezident možná instinktivně vybral jako objekt svého mudrování na téma, jak mnozí intelektuálové selhali tváří v tvář totalitě proto, že Peroutka byl vedle Čapka vrcholným představitelem právě onoho milieu, o němž dnes Zeman mluví pohrdlivě jako o pražské Kavárně. Kdyby dnes žil, byl by nepochybně téměř modelovým mluvčím oponentů Zemana.
Pan Ovčáček konstruuje složité teorie o tom, že Kavárna je už jaksi z podstaty věci prolezlá fašizujícími tendencemi, zatímco prezident Zeman reprezentuje zdravou část národa. Peroutka, aniž se sám může bránit, se tak coby Kavárnou uctívaný intelektuál stal součástí veskrze současného politického boje.
Možná to tak nebylo míněno, když prezident na Peroutku zaútočil. Teď už ale jde hlavně to, aby Peroutka byl vnímán jako jakýsi fašista tou částí národa, kterou reprezentuje Zeman. Jelikož Peroutku obhajují především pražští intelektuálové, tedy Kavárna, jeho zneuctění je jedním z nástrojů, jak si vyřídit si účty s táborem Zemanových nejznámějších oponentů a ukázat, jak i oni intelektuálně a lidsky selhávají.
I proto nelze doufat, že by se prezident omluvil. Nejde přeci o Peroutku jako člověka, ani o pravdu, ale o politikum, které Peroutka nyní představuje. Stal se součástí permanentní volební kampaně, kterou Zeman vede ve svém úsilí být znovu zvolen. A v té, jak se ukazuje, není žádná nejapnost důvodem ke studu, pokud plní mobilizační funkci v řadách Zemanových potenciálních voličů.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).