KOMENTÁŘ: Nová metodika výpočtu lockdownu a šance návratu do lepší budoucnosti - Thomas Kulidakis

Doposud se postupovalo nepříliš šťastným způsobem uveřejňování počtu nakažených na denní bázi. Podle toho se počítal také systém, nepříliš nápaditě nazvaný PES, coby výsledek složitých skládání průměrů za čtrnáct dní, týden, pofiderní magické číslo R atd. Pro fanoušky složitá metodika zde.

Protiepidemický systém měl dát lidem v České republice, Čechům přijíždějícím ze zahraničí i případným zahraničním návštěvníkům jistotu, co lze vzhledem k protiepidemickým omezením čekat.

V konečném důsledku ale došlo ke zmatení rozměru babylonské věže, které ještě zkomplikuje antigenní testování. Vystihnul to sám ministr zdravotnictví Blatný slovy: „Ve chvíli, kdy provádíte plošné testování, tak zachytáváte osoby, jež vám zvyšují celkový počet nově zachycených, ale oni se nemusí promítnout do nemocnic. Při stávajícím výpočtu to enormně zvyšuje rizikové skóre a to reálné riziko tomu neodpovídá. Nutilo by nás to provádět restriktivní opatření, která by nemusela být potřeba, když budeme vidět, že v nemocnicích se nic neděje.”

Navíc jestliže čísla nakažených v podstatě reflektovala stav před týdnem i více, opatření měla mít doběh. Počty nakažených skákaly ze dne na den, skákalo se z jednoho stupně do druhého. PES si doposud skákal, jak chtěl, přes jednotlivé stupně lockdownu podle návnady čísel, která nezohledňovala lidi skutečně ohrožené, bez symptomů, s těžkým nebo lehkým průběhem a podobně. Lidově řečeno nám do jisté míry vládla rozhodnutí na základě hausnumer.

Počítat tedy nově podle zátěže nemocnic je úmysl dobrý, počty nakažených jsou a budou srozumitelné i široké veřejnosti. Po skoro roce s covidem-19 je zřejmé, že pro naprostou většinu lidí není smrtelný. To znamená, že je potřeba starat se hlavně o ohrožené skupiny, tedy lidi starší, obézní, cukrovkáře atd. Od začátku se také říká, že lockdowny se přijímají právě kvůli hrozbě přehlcení nemocnic. Ty se nepřehltily a doufejme, že to tak zůstane. Můžeme být jen rádi, že se žádné vládě nepodařilo zlikvidovat výdobytek minulosti –předimenzovaného zdravotnictví zdarma. Až ho zase nějaká politická strana nebo vláda jako příliš rozbujelý budou chtít osekávat, je potřeba je klepnout přes prsty.

Teď tedy budeme vědět, kolik lidí skutečně je v ohrožení života v nemocnicích. S trochou štěstí se snad ti mimo ohrožení budou moci dočkat záblesku života, který stojí za to žít. Samozřejmě, dobrý úmysl ještě neznamená dobré provedení. Mezi záměrem a jeho zhmotněním může být velká propast. Zásadní bude tedy určení, jaké množství lidí v nemocnicích bude směrodatné pro jaké omezení společnosti. Zdali se budou počítat jen pacienti na jipkách, nebo i na klasických lůžkách. Momentálně narůstá nákaza především mezi ohroženými, je více pacientů, je tedy třeba určit hranici co nejdříve.

V ideálním případě by ale poučení v počítání covidových statistik mělo vést k nastavení, která umožní i v době řádění koronaviru fungovat. Tedy například otevřít část nemocnic pro odkládané zákroky, provádět i jinou než covidovou péči. Její rozsah musí být takový, aby populace nebyla ohrožená kvůli neléčeným jiným chorobám, odloženým operacím a vyšetřením. Jestliže vláda novým systémem projeví poznání, že nebezpečí nákazy je třeba vnímat odlišně, mohla by se začít i z hlediska nebezpečí vnímat jinak omezení. Přísná pravidla v domově pro seniory nebo pečovatelském úřadu mají přece jiný význam, logiku a dopad než opatření či úplné zavření dejme tomu v obchodě, divadle, restauraci nebo fitness centru.

Změnou metodiky se snad dočkáme návratu do budoucnosti ověnčené slávou života minulosti, před koronavirem. Hodí se parafráze slavného popkulturního filmu Návrat do budoucnosti ve stylu „Zpět do budoucnosti, ale dávej pozor, abys nepřistál v roce 2020“. Koronavirus s námi ještě nějakou dobu bude, je potřeba poučení z jeho dosavadního průběhu zužitkovat tak, aby se nezhroutilo vše ostatní.