Článek
O demokratickém „deficitu“ nevolené vlády bruselské komise se diskutuje celá desetiletí. Diverzita tedy různorodost znamená otevřené hranice masové imigraci a politika nulových emisí ovzduší změnit nemůže, neboť Evropa produkuje pouze 8 procent globálního oxidu uhlíku a ostatní země svůj průmysl zlikvidovat nehodlají.
Jak potlačit lidový nesouhlas s politikou evropských unionistů, když ani čtyřnásobné letošní výdaje na propagaci nestačí? Cenzurou.
Po dvou letech přemítání Komise v srpnu vydala Nařízení o digitálních službách, jež má zlikvidovat dezinformace na internetu. A kdože bude rozhodovat o „nepřijatelném obsahu“ soukromých názorů? Na to má komise už od června 2020 zvláštní „apolitický“ sbor specialistů, většinou akademiků, kteří se zabývají sledováním digitálních médií –European Digital Media Observatory (EDMO). Ti identifikují „lživé nebo zavádějící výroky s úmyslem podvádět za účelem zisku nebo politické výhody“. Poněkud vágní, ale jejich nedávný popis dezinformací v Irsku, myšlení EDMO dokonale ilustruje. „Vzrůstá národovecký odpor vůči imigraci, množí se útoky na genderovou sexuální identitu a objevují se posměšky na sociální spravedlnost, společenskou různorodost a inkluzi“.
V sekci o vědě si sbor expertů všímá popíračů globálního oteplení zaviněného lidskou činností a vtipům na adresu Grety Thunbergové. Jde přesně o témata povinného školení zaměstnanců v celé anglosféře a komediálních představení, jaká předvádí internetový magazín Spiked (Titania McGrath). Žádná ideologie nesnese humor. Za nesprávné názory dnes lidé opět ztrácejí zaměstnání nebo kariérní postup, či přinejmenším vstup do veřejného prostoru, a čilé bojůvky na obranu oficiální ideologie tak disidenty, jako například J. R. Rowlingovou, zuřivě dehonestují. A protože noví ideologové stále ještě nedrží v rukou veškeré prostředky masového šíření, zejména tzv. sociální sítě, usilují zavést cenzuru.
Je zvláštní, že se stejně jako v dobách marxleninské nadvlády zaštiťují vědou, která je v případě antropocénního vlivu na klima nejistá, a naopak o biologickém rozdílu mezi muži a ženami odjakživa jednoznačná. Pohlaví jsou dvě a žádné operace ani hormony z muže ženu nevytvoří. O to víc překvapuje legální lež britského zákona o rovnosti (2010), jenž umožňuje mužům změnit v rodném listě biologické pohlaví, jako by nestačilo nazývat takové lidi předponou trans a nevnucovat společnosti falešnou identitu. Politický establishment sice vyznává liberalismus, občanská práva, demokracii a svobodu projevu, ale celé armády mladých aktivistů a humanitních vzdělanců úspěšně prosadily do státní správy, školství a do velkých soukromých firem svou ideologii, neuznávají společenský dialog a nehodlají tak jako kdysi pouze přesvědčovat o své pravdě a nechat svobodnou společnost, aby se vyvíjela po svém. Mluví o dezinformacích, ve skutečnosti ale usilují o to umlčet kritiku masové imigrace, transgenderu a naordinované chudoby nulových emisí.
Tak jako lež legitimizovala totalitní režim, má i dnes zachránit politickou nadvládu. Máme snad stejně jako tenkrát čekat, až nastane bída, a ona ztratí většinu svých činovníků? Máme opět trpět nesnesitelné pokrytectví vládnoucích i ovládaných? Alexandr Solženicyn apeloval na své rodáky, aby se vzepřeli povinné lži každodenního útlaku. „Budeme-li se bát, zasluhujeme si Puškinovo opovržení: ‚Nač je stádům dar svobody? Jejich dědictvím z rodu na rod je jen jařmo a bič.‘“