Článek
Plné zásobníky plynu po celé Evropě způsobily efekt negativní ceny plynu. Stejný fenomén jsme mohli pozorovat i na ropě během covidu. To je dobře. Avšak nesmíme usnout na vavřínech.
Válka na Ukrajině nám připomněla, že přístup k levným energiím je důležitá strategická výhoda a v podstatě základní kámen geopolitiky. Posledních dvě stě let také většina válek obsahovala aspekt nerostných surovin a zdrojů energie. Měnily se pouze komodity. V 19. století to bylo především uhlí, ve dvacátém ropa a plyn. V dnešní době se jedná o komplexní mix energií a surovin. Novinkou jsou vzácné kovy, jejichž důležitost bude v příštích letech jen stoupat.
Důležité je si uvědomit, že přístup k surovinám je kolektivní problém. V prvé řadě nejde zajistit si pouze vlastní přístup, ale je to role vyšších celků dostat se k těmto surovinám. Prozíravost v této oblasti v dlouhodobém hledisku rozhoduje, která civilizace a kultura bude úspěšná.
Bohužel nejde jen o přístup k energiím, ale rozhodující bude i cena, za kterou budeme mít energie k dispozici. Z teoretického hlediska můžeme na každý ekonomický model nahlížet jako na transformovanou energii. Vyrobit auto, vypěstovat zeleninu, poskytnout službu, při tom všem dochází ke spotřebě energie. Její cena není pouhou komoditou, ale v základě ovlivňuje fungování celé ekonomiky. Ekonomika ovlivňuje společnost a společnost pak chodí k volbám.
Slib zajištění levné energie bude hlavním trhákem příštích voleb. Obávám se však, že půjde jen o slib. Smutnou pravdou je, že energie již levná nebude. Tedy pokud se neobjeví nějaký nový zdroj. Česká vláda tedy zatím získala čas díky dvěma faktorům: teplému počasí a ekonomickému ochlazení v Číně.
Vliv teplého počasí na zásobníky plynu je evidentní. Vliv Číny je méně zřejmý, ale možná ještě důležitější. Asie patří k velkým konzumentům kapalného plynu, který si dováží z arabských petromonarchií. Díky strategii „zero covid“ čínský průmyslový stroj často stojí. Tím pádem Čína potřebuje méně plynu. Zároveň se snaží budovat užší vztahy s Ruskem a zvyšovat kapacitu dostavbou nových plynovodů.
I přes stoupající poptávku z Evropy kapalného plynu by měl byl dostatek. Problém je však v jeho ceně. Americký ministr zahraničí Antony Blinken viděl v poškození plynovodu Nord Stream velkou příležitost k úplnému ústupu Evropy od ruského plynu. Evropa se nyní bude muset vyrovnat s tím, že i kdyby chtěla, ruského plynu se na starý kontinent dostane méně.
Problém je v tom, že nemáme alternativu. Plynovod z neutrálního Norska by jistě byl dobrým politickým řešením. Norové jsou ale již kolem deseti let po své špičce produkce. Plynu mají málo. Nabízí se možnost vybudovat do Evropy plynovod z Alžírska. Jenomže je tu stejný problém, současná naleziště plynu mají své nejlepší roky za sebou. Nehleďe na to kolik by stála stavba nových plynovodů. Stejně tak se již dlouho spekulovalo, že naleziště plynu, která má pod správou Gazprom a ze kterých proudí plyn do Evropy, jsou již z velké části vytěžena.
Samozřejmě alternativou zůstává dovoz kapalného plynu z USA. I zde je však několik ale. Abychom nahradili celý objem dodávek z Ruska, bude se muset znovu investovat do infrastruktury a továren, které budou umět přeměnit zkapalněný plyn. Druhou obtíž podtrhl ve francouzském parlamentu ministr financí Bruno Le Maire, který sice ocenil snahu Ameriky dodávat zkapalněný plyn do Evropy, ale vadí mu, že tento plyn je čtyřikrát dražší pro Evropu než pro americké firmy.
Pokud tento stav bude trvat déle, je zcela jisté, že evropský průmysl úplně ztratí svoji konkurenceschopnost ve světě. Již dnes většina globálních firem, které pro svojí výrobu potřebují hodně energie, zvažuje odchod z Evropy.
Vládnout znamená umění volby. Na bedrech české vlády je tak nesmírně těžké rozhodnutí. Buď se bude snažit zachránit industriální strukturu země s tím, že se pokusí najít nebo zajistit dostatek levné energie, nebo začne ekonomická transformace k společnosti, která bude výhradně orientovaná na terciální sféru, která však bude muset obstát v globálním světě.