Článek
Válka má své zákonitosti. Pokud se neobjeví nějaká nová zbraň, jako bylo nasazení tanků v první světové válce u Cambrai, nebo se nepovede nepřítele překvapit útokem v nečekaném směru jako loni v září, když Ukrajinci osvobodili rozsáhlé části Charkovské oblasti u Izjumu a Kupjansku, protože Rusové počítali s ofenzívou na jihu, platí prostá aritmetika – vítězí mohutnější síly.
Když nestačí deset divizí, vyšle se jich dvacet. Vidět je to v bojích o Bachmut, kde Rusové posílají do mlýnku na maso další a další jednotky. Za cenu značných ztrát tak dobyli, či spíše dobili, Soledar a obkličují Bachmut. Stávající podpora Ukrajině nestačí.
Růst vojenské pomoci odpovídá logice, jakou jsme mohli vidět na začátku války v Koreji nebo později ve Vietnamu. Eskalovat bude do té doby, dokud bude z čeho brát, nebo se nezmění politické cíle. Stále platí tvrzení Carla von Clausewitze, že válka je pokračováním politiky jinými, tudíž vojenskými prostředky.
Nyní se rozhoduje v poli, protože Vladimir Putin se nevzdal svého cíle dostat Ukrajinu pod svou kontrolu anebo ji alespoň na východě a jihu okleštit. Stále trvá na ovládnutí celé Doněcké a Luhanské oblasti a dál požaduje připojení Záporožské a Chersonské oblasti, aby mělo Rusko zajištěný pozemní most na nezákonně okupovaný Krym. Za této situace Ukrajincům nezbývá než se bránit, což dělají s nebývalou odhodlaností. A Západu nezbývá než Kyjev dál podporovat. Pokud by s tím přestal, Putin by to cítil jako slabost, které by při nejbližší příležitosti využil, aby rozšířil oblast pod ruským vlivem.
Když se cíle nemění a rozhodují zbraně, je jimi potřeba Ukrajinu maximálně podporovat. Kdyby Kyjev dostal západní tanky, o které žádal, už loni v březnu, nemuselo Rusko postoupit tak daleko a nemohlo by vybudovat tak silné obranné pozice na okupovaných územích. Lavírování se nevyplatilo, i když bylo pochopitelné. Přijmout zákonitosti války je obtížné, rozsáhlé dodávky zbraní působí jako přilévání oleje do ohně, jenomže jde o záměnu příčiny a důsledku. Válka se neeskaluje kvůli dodávkám zahraničních zbraní Kyjevu, ale kvůli snaze Kremlu dosáhnout svých cílů a dostat Ukrajinu pod svou kontrolu.
Opožděná pomoc má tragické důsledky – vyžádá si více ukrajinské i ruské krve a Západ bude nakonec muset dodat více zbraní, aby pomohl ruskou agresi zastavit, než kdyby je dodal hned. Nikoho netěší, že se válčí, ale dokud se rozhoduje v poli, protože Vladimir Putin své cíle nezměnil, paradoxně co největší množství dodávek zbraní na Ukrajině je za dané situace jedinou možností, jak válku co nejdříve ukončit. Pokud samozřejmě Ukrajinu neobětujeme kvůli vlastnímu pohodlí, což by se nemuselo vyplatit. Nechali jsme Kreml zabrat kus Gruzie, tak si vzal Krym. Když mu to prošlo, rozhodl se ovládnout celou Ukrajinu.