Článek
Mnohé asi vedly k podobným závěrům rvačky poslanců v ukrajinském parlamentu, i když na počátku tisíciletí se rvali mezi sebou nebo s odboráři i jihokorejští poslanci. I u nás jsme měli případy fyzických útoků mezi politiky a nešlo jen útok „flákance“ Lubomíra Volného na Tomáše Hanzela, který mu ve Sněmovně vypnul mikrofon. Bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek vyťal v roce 2006 políček tehdejšímu ministru zdravotnictví a bývalý ministr financí Miroslav Kalousek v roce 2012 dal facku mladíkovi, který na něj pokřikovat. To jenom pro informaci, nechci tyto incidenty srovnávat, ale fyzické násilí tam bylo taky.
Rvačka Igora Matoviče a Roberta Kaliňáka hlavně ukazuje, jak je napjatá politická situace před předčasnými slovenskými volbami, kde má velkou šanci vrátit se k moci Robert Fico ze strany Směr – sociální demokracie, protože s podporou stran Republika, Hlas, SNS a Sme Rodina se mu zřejmě podaří sestavit vládu.
Střet ukazuje, jak to dopadá, když prim začnou hrát populistické strany. Směr sice nese přídomek sociální demokracie vytvářející dojem, že jde o standardní levicovou stranu, ale tou už dávno není, jde o populistickou partaj využívající antisystémových nálad. Fico bojoval za pandemie covidu proti očkování i rouškám, otevřeně zastává proruské názory a podporu Ukrajině by zastavil. Místopředseda Směru Ĺuboš Blaha dokonce při oslavě SNP prohlásil, že zatímco ze Západu přišel fašismus, z Východu svoboda.
Fico se také paradoxně snaží těžit z protimigračních nálad, které sílí s rostoucím množstvím migrantů, kteří využívají toho, že jeho vláda umožnila vydávat běžencům potvrzení o možnosti setrvat v zemi. Aby na toto pokrytectví upozornil, přijel na mítink Směru Matovič s autem s amplionem. Ovšem i Matovič je populista, který za covidu nechal dovézt z Ruska přes odpor koaličních partnerů vakcínu Sputnik V. Jeho schopnost domluvit se koaličními partnery je minimální. Aby se koalice s liberální stranou SaS nerozpadla, musel opustit místo premiéra.
Slovensko ukazuje, co nastane, když se vyčerpá klasický demokratický model se střídajícími se standardními politickými stranami, který je obecně v krizi. Nastoupí nejrůznější populisté, kteří se snaží za každou cenu získat hlasy voličů, podbízejí se jim, přicházejí se nereálnými sliby a hrají na jejich temnou strunu pomocí agresivní nacionalistické rétoriky, na Slovensku luďácké. A přesně tohle může hrozit i u nás, i když podobných rvaček se asi nedočkáme.
Na Slovensku vláda selhala, protože koalici, která letos skončila a vystřídala ji úřednická vláda, spojovala jen nechuť k Ficovi. Takováto uskupení se nikdy dlouho neudrží, jak se ukázalo i v Izraeli. Na druhou stranu ale ani populisté nelákají naštěstí všechny. U našich sousedů sílí demokratická strana Progresívne Slovensko, ze které vzešla prezidentka Zuzana Čaputová.
