Článek
Scholz se stal prvním politikem z EU a ze sedmi nejvyspělejších zemí G7, jenž Čínu navštívil po zahájení ruské agrese na Ukrajinu, kterou Peking neodsoudil. Navíc tam přijel krátce po XX. sjezdu tamní komunistické strany, který potvrdil změnu linie vedení Číny od kolektivního k autoritářskému. Si Ťin-pching byl potřetí zvolen generálním tajemníkem, když před sjezdem nechal zrušit nařízení, které umožňovalo vykonávat mandát jen dvakrát za sebou. Postupuje tak stejně jako před časem ruský prezident Vladimir Putin, který si také zajistil možnost zůstávat dál ve funkci.
Že německé automobilky potřebují ve složité době pomoci, je jasné. Je pochopitelné, že se jim vláda snaží pomoci. Přechod na elektromobilitu se neobejde bez lithiových akumulátorů, jejichž výrobě Číňané dominují. Navíc i Čína sází na elektromobily, v čemž vidí příležitost německé automobilky.
Ovšem Berlín s Čínou opakuje stejnou chybu, jaké se dopustil už s Ruskem. Má pocit, že vzájemně výhodný obchod automaticky znamená, že druhá strana bude také preferovat byznys. U Ruska se ukázalo, že mu sice byly peníze z plynu dobré, ale ani ty ho nezbavily imperiálních tužeb rozšířit své území. Peníze z prodeje plynu mu umožnily modernizovat armádu a závislost Evropy na ruském plynu měla otupit odpor proti ruskému postupu.
Přestože obavy, že Rusko zavře kohouty, visí ve vzduchu už od roku 2009, kdy propukla půl roku po ruské invazi do Gruzie plynová krize, postup Berlína znemožnil výstavbu plynovodu Nabucco z oblasti Kaspického moře, aby nebyla ohrožena výstavba plynovodu Nord Stream, který byl postaven za vlády kancléřky Angely Merkelové. Nabucco by se nyní velmi hodilo.
Snaha těžit z růstu čínské ekonomiky byla patrná v řadě zemí. I v Londýně se vozil Si ve zlaceném kočáře a německá kancléřka Angela Merkelová navštívila Čínu dvanáctkrát.
Scholz se drží v měnící se situaci merkantilistické politiky své předchůdkyně, byť před cestou říkal, že „obchod jako obvykle v této situaci není možný“, a zdůrazňoval, že je potřeba „zbavit se jednostranné závislosti v duchu chytré diverzifikace“. Těžko by však kohorta byznysmenů z firem VW, BMF, BASF, Bayer a Deutsche Bank jela do Číny omezovat investice.
Německo sice už začalo omezovat využití zařízení od čínských telekomunikačních firem Huawei a ZTE při výstavbě svých mobilních sítí 5G, ovšem zřejmě nechá ovládnout dortmundského výrobce mikroprocesorů Elmos švédskou firmou Silex, kterou vlastní společnost China Sai Microelectronics. Umožnilo taky získat čínskému rejdařství Cosco téměř čtvrtinový podíl v části hamburského přístavu, byť před tím varovaly i německé bezpečnostní služby.
Prezident německé Spolkové zpravodajské služby BND Bruno Kahl přitom otevřeně říkal, oč je Čína nebezpečnější než Rusko: „Rusko je bouře. Čína je změna klimatu.“
Scholze však místo toho hřeje, že byl přijat ve Velkém sále lidu v centru Pekingu, kde se konal sjezd čínské komunistické strany a Si mu mazal med kolem úst: „Jako vlivné mocnosti by Čína a Německo měly v dobách změn a chaosu spolupracovat, aby více přispěly ke světovému míru a rozvoji.“ Dělá mu to tak dobře, že mluví o tom, jak Německo stejně jako další země uznává politiku jedné Číny v době, kdy Čína flagrantně několik let porušuje závazky, jež dala Hongkongu ohledně svobod, a eskaluje napětí okolo Tchaj-wanu, ke kterému opakovaně vysílá své letadla a lodě a hrozí, že si ho podmaní násilím.
Německo stejně jako za Merkelové posiluje své obchodní vazby s Čínou, a to i v době, kdy pokračuje americko-čínská obchodní válka a USA jednoznačně uvádějí, že Čína představuje největší hrozbu, větší než Rusko.