Článek
Okolnosti případu se ještě vyšetřují a není jasné, co všechno útoku předcházelo, ale na meritu věci to nic nemění. Útočník se zeptal obou žen na jejich původ, a když řekly, že jsou z Ukrajiny, fyzicky je napadl. Nechuť k Ukrajincům nesporně posílil případ, kdy osmnáctiletý Ukrajinec v Plzni znásilnil a poté se pokusil zabít o tři roky mladší dívku, i potyčka v Brně, po níž zemřel pobodaný Rom. Dva případy však nemohou změnit vnímání celé velké komunity.
To spíš souvisí se zhoršováním ekonomické situace a s obavami, jaké další dopady bude mít tvrdé zavádění úsporných opatření, která se zle dotýkají sociálně slabých. Využívá toho radikální část opozice, která dobře ví, jak si získat přízeň lidí majících strach. Nasměruje je nejen proti vládě, což je legitimní terč, ale přijde i s nějakým jednoduchým rádoby vysvětlením příčin jejich potíží – mají se hůře, protože vláda před našincem upřednostňuje Ukrajince, přičemž operuje s dlouhodobým strachem z migrantů, kteří nám ujídají z koláče. Stačí si poslechnout různá vyjádření na protestních shromážděních. Překrucují přitom fakta. I kdybychom se postavili na stranu Ruska, žádný levnější plyn bychom stejně neměli. Vojenská pomoc Ukrajině skutečně nejde na úkor obyvatel. Pokud tam posíláme zbraně, jsou zaplacené, nebo za ně dostáváme jiné modernější, které bychom si beztak museli pořídit.
Rozpočet nefunguje tak, že se všechny peníze hodí na jednu hromadu a z té se pak určí, co komu půjde. Některé příjmy jsou předem alokované, mají jasně dané určení, takže je nelze jednoduše vzít a rozdělit chudším, aby nemuseli tolik platit za teplo, další energie a potraviny.
Je tu však taky chyba vlády, že nedokáže této populistické politice dostatečně čelit, včas a účinně vyvracet lživá vyjádření, aby vyčůraní hoši na okraji pravého politického spektra nemohli získávat své příznivce, což často dělají ze zištných důvodů. Úspěch v politice jim totiž přináší řadu výhod.
Vláda, která rozhodně a správně podporuje napadenou Ukrajinu ve válce, trochu zapomíná, že tato pomoc je možná, jen pokud ji budou podporovat občané. Bez nich to dlouhodobě nejde. Na domácí frontě začíná ztrácet. Nedaří se jí čelit dezinformacím, které jsou součástí hybridní války, a kterých Rusko cíleně využívá. Vyvěšování ukrajinských vlajek v boji s nimi nepomůže, spíše utvrzuji odpůrce pomoci, že naše vláda je více „ukrajinská“ než česká.
Dostává se do vleku událostí. Pokud je z vazby propuštěn Ukrajinec, který je podezřelý ze zabití Roma, je třeba okamžitě a hlasitě vysvětlit, proč se k tomuto - jinak naprosto běžnému kroku – přistoupilo, aby nemohla zaznít slova o plivnutí do obličeje Romům a pak se nemusel hasit požár.
Politici si musejí uvědomit, že rozdmýchávání marginálních sporů je kontraproduktivní. Zběsilé tažení proti vystoupení sopranistky Anny Nětrebkové, která válku odsoudila, pobouřilo i lidi tvrdě odsuzující Rusko a dostalo je do jedné řady se zastánci Moskvy. Další směšná kauza s ruskými fotbalisty kazachstánského Tobolu, kde vláda ustoupila, jí nejen nepřinesla body, ale navíc ještě ukázala, že její protiruská politika je nekonzistentní. Pokud se zdůvodní čtyřměsíční podmínka za výzvy ke stržení ukrajinské vlajky z Národního muzea tím, že sice samotné stržení vlajky trestný čin není, ale její strhávání by se neobešlo bez spáchání násilného trestného činu vniknutí do zamčené budovy, je to kafkárna připomínající absurdní šarády z dob vlády jedné strany, což si mnozí uvědomují.
Chce-li vláda dál pomáhat Ukrajině v její spravedlivé válce a také ukrajinským běžencům, nesmí ztrácet podporu obyvatel. Musí se rozhodnout, co jsou její priority, a v něčem ustoupit. Pokud jsou absolutní prioritou úsporná opatření za každou cenu, pak musí přijmout, že je to i za cenu podpory Ukrajiny. Pokud však chápe, že klíčové je dosáhnout porážky Ruska, aby dál neohrožovalo okolní země, mezi nimiž jsou i ty unijní, musí získat zpět podporu obyvatel třeba tím, že po dobu války některá úsporná opatření nezavede, aby byl národ jednotný.
