KOMENTÁŘ: Německý absurdistán – Markéta Kutilová

To, co se děje tak nějak „ojediněle“ dlouhé roky, nabralo na intenzitě a síle po útoku teroristů z Hamásu na židovské osady a následné odvetné akci izraelské armády.

Tolerance Němců došla tak daleko, že v Hamburku velké organizované skupiny volají po vytvoření islámského státu - chalífátu a právu šaría. Podle úřadů požadavek na chalífát není trestný čin. Německé úřady tak nejsou schopny efektivně zakročit ani proti známým radikálům. A pokud je při teroristickém útoku ubodán policista, řeší se, zda byl postup policie správný.

Pro mě jako reportérku, která se mnoho let pohybovala v konfliktech v Sýrii a Iráku, je to zcela absurdní a je to předzvěst zkázy poválečného Německa, na které jsme si za desetiletí přivykli. Němci zoufale podcenili, koho si do země pouští a komu podávají pomocnou ruku a postupně i celou zemi.

„Jsou mezi námi, sám jsem potkal na ulici ve Frankfurtu bojovníka Islámského státu, který mě krutě mučil v Sýrii. Šel jsem na policii a od té doby jim pomáhám identifikovat islamisty v Německu,“ řekl mi v roce 2018 v Brémách kurdský novinář Masúd Aqil, kterého džihádisté věznili více než rok. Následně uprchnul a v Německu dostal azyl. Nedávno dokonce napsal knihu „Jsou mezi námi“, kde právě popisuje skutečnost, že mnoho islamistů je na svobodě, i když o tom tajné služby vědí.

Podle zprávy německé vlády z roku 2021 bylo v Německu 700 lidí klasifikováno jako potenciální pachatelé kvůli svému náboženskému zápalu, který je převážně islamistické povahy. Mezi dominujícími národnostmi jsou Syřané, Iráčané, Turci, Rusové a třetina má národnost nejasnou. Mnozí se radikalizovali v zahraničí.

Uvádí se, že od roku 2012 odešlo do Iráku a Sýrie 1200 islamistů z Německa. Třetina z nich se vrátila, odsouzena jich byla jen malá část. Prokazování trestné činnosti, která se stala jinde, je totiž složité. Zatímco radikalizace roste, zákony v Evropě se mění velmi pomalu a nedokážou reagovat na výzvy spojené s migranty. „Jak jejich uvěznění, tak propuštění představují ‚zvláštní výzvu‘ pro německý bezpečnostní a justiční aparát,“ uvádí se ve zprávě.

Dnes snad neuplyne den, aby Německem neotřásly další případy násilí páchané migranty z muslimských zemí. V drtivé většině případů jde o ty, kteří přišli po roce 2014, kdy Německo pod vedením kancléřky Merkelové otevřelo svoje brány všem a způsobilo problémy nejen sobě, ale potažmo i celé Evropě.

Bylo v pořádku vzít uprchlíky ze Sýrie, ale rozhodně nebylo a není v pořádku vítat všechny, kdo chtějí. Bylo přece nad slunce jasné, že mezi skutečnými uprchlíky přijde velké množství těch, kteří toho zneužijí. A aby ne, když štědré a bohaté Německo dává na zlatém podnose. Ukázalo se, že systém je zahlcen, umožňuje vytváření falešných příběhů, národností, jmen, vzdělání, věku, minulosti. Takové věci se ověřují, až když je pozdě.

A tak se zvedly miliony lidí, kteří se vydali na cestu. Další jsou na cestě nebo to plánují. Hlavní cílem většiny z nich je Německo. Podle statistik IOM přišlo do Evropy od roku 2014 přes čtyři miliony nelegálních migrantů. Počet těch, kdo odmítají uvést svoji identitu, narůstá, jen vloni to bylo 29 000 lidí z 295 000 příchozích, kteří zatajili odkud jsou.

Když jsem natáčela reportáže o migraci na tzv. balkánské trase mezi Řeckem a Makedonií, válely se za plotem stovky roztrhaných pasů. Proč? Protože to Evropa dovolí a toleruje. Stále ještě máme tendenci se na všechny dívat jako na chudáky a věřit jim vše, co si o sobě vymyslí.

Mnozí pochopili, že je výhodnější zahodit svoje doklady a předstírat, že nevíte odkud jste, tudíž nemáte identitu. Nikdo nehledá vaši minulost, vaši rodinu, váš kmen, nic. Evropu to bohužel nezajímá. Dnes čtvrtinu migrantů tvoří ti, kteří jsou „unidentified“. A Německo dlouhé roky otevírá náruč i jim. Člověk beze jména a národnosti si může smyslet jakýkoliv příběh, bez národnosti ani není kam ho vrátit. Je v podstatě „tabula rasa“. Ovšem jen pro úřady, jeho mozek ve 20 letech (což je věk velké většiny ilegálních migrantů) dávno žádným nepopsaným listem papíru není.

Ano, někteří jsou uprchlíky z války, ale jiní jdou jen za zelenější pastvou, anebo dokonce je už vysílají jiné organizace s cílem páchání zla. Jiní se lehce radikalizují až v Evropě, když věci nejsou podle jejich představ.

Nikdy nezapomenu na případ, který jako jeden z prvních otřásl Německem. V roce 2016 afghánský, údajně nezletilý mladík, znásilnil a poté zavraždil studentku Marii Ladenburgerovou, která sama pomáhala uprchlíkům. Později se ukázalo, že pachatel Hussejn lhal o svém věku a nebylo mu 17, nýbrž o 10 let víc. Nebyl ani sirotek, jak tvrdil, a dokonce předtím už v Řecku shodil jinou ženu z útesu. Když ale přišel v roce 2015 do Německa, nikdo nic nezjišťoval, dokonce ho umístili do pěstounské rodiny jako nezletilého bez doprovodu. Pravda úřady zajímala, až když zabil Marii. Soud ve Freiburgu ho nakonec odsoudil na doživotí.

Tenkrát rodina Marie vydala prohlášení, že pachatelovi odpouští, protože jsou křesťané. Dojemné. Jenže o tom to celé je, vše dovoleno, odpuštěno, pochopeno, tolerováno… A když se stane cokoliv, budeme se ptát, kde jsme MY udělali chybu? Chybou je, že v Německu neexistují přísná pravidla pro přijímání běženců. Jiné země jako Švédsko, Holandsko a další to pochopily, ale Němci ještě jedou na vlně křesťanské lásky k bližnímu a tolerance ke všemu.

Kdy pochopí, že proti nim je někdo, kdo je zcela odlišný? Kdy pochopí, že islamisté uznávají pouze islám a jejich konečným cílem je nastolit společenský a politický systém, který je založen na právu šaría? Pro mnohé k tomu vedou všechny cesty včetně násilí. Navíc spojujícím prvkem všech je antisemitská ideologie. Tito lidé nechtějí poklidné soužití s ostatními náboženstvími v rámci hesla „make peace, not war“. Jejich myšlení je jiné.

Cílem je islámský politický systém nejen v Německu, ale potažmo v celé Evropě. A není to vyloučené, mají totiž to, co my Evropané neumíme pochopit - čas. Vůbec nevadí, že to nebude letos nebo za 50 let, oni vědí, že mají mnoho dalších generací, které nakonec kýženého cíle dosáhnou. Za jakoukoliv cenu.