Článek
To, že vjel do davu lidí Saúdský Arab těsně před Vánocemi, automaticky vyvolává podezření, že šlo o teroristický útok dalšího islamisty nenávidějícího křesťanskou společnost. Je to však složitější. Padesátiletý psychiatr Tálib A. dával najevo odpor k sunnitskému islámu a měl pocit, že se Německo islamizuje. Podporoval názory německé protimigrační ultrapravicové Alternativy pro Německo (AfD) a byl přesvědčen, že bývalá kancléřka Angela Merkelová by si za svou vstřícnou politiku vůči syrským běžencům zasloužila doživotí, když v Německu není trest smrti. Vytýkal jí, že se takto do Německa dostali i sunnitští teroristé. Že byl nespokojen s německou migrační politikou, po jeho obvinění z pětinásobné vraždy opatrně potvrdily i německé úřady.
I když se zkoumá, jestli náhodou BMW, jímž jel, neselhaly brzdy, je celkem jasné, že jde o záměrný čin. Tržiště bylo chráněno betonovými zátarasy a Tálib A. na ně vjel mezerou určenou pro záchranářská vozidla. Svědci navíc vypovídali, že nejen zrychloval, ale také záměrně najížděl do lidí.
Že podléhal konspiračním teoriím, v tomto případě o záměrné islamizaci Evropy, a kvůli tomu vjel do davu lidí, může vést ke spekulacím, jestli to měl v hlavě v pořádku. Protože však podobných případů zažila Evropa v poslední dekádě více, bylo by hloupé mluvit o psychické nemoci. To, že se podobné útoky vymykají našemu chápání, neznamená, že je pachatel psychicky nemocný. Pochází z jiného prostředí, které náboženskou tolerancí neoplývá a v němž je hodnota života jiná.
Tálib A. odmítal sunnitský islám, jedno z jeho jmen Muhsín naznačuje, že zřejmě pochází ze šíitského prostředí. Stavěl se proti sunnitské saúdské společnosti tak moc, že sáhl k teroristickému činu. Úvahy o duševním zdraví jsou však pochopitelné, protože nelidskost útoku nechápeme a potřebujeme si ji nějak jednoduše vysvětlit.
Alarmující je, že opět selhaly odpovědné úřady. Na muže čtyřikrát upozorňovala Saúdská Arábie a už v roce 2007 požadovala jeho vydání jako nebezpečného radikála. To Německo odmítlo, protože by tento disident neměl ve své domovině zajištěnu bezpečnost.
Varování však nepřicházelo jen ze strany Rijádu, jednou dokonce snad na ministerské úrovni. V posledním roce na něj bylo podáno trestní oznámení ze strany saúdskoarabské migrantky, tedy od člověka, o jakých muž tvrdil, že je chrání. Nebyl shledán nebezpečným.
Úřady to měly složitější. Profil podezřelého se vymykal lidem, kteří obvykle páchají teroristické činy, nebyl to radikální salafista, nýbrž tvrdý kritik islámu, a nebyl to ani nedovzdělaný mladík. U padesátiletého psychiatra se skutečně nečeká, že vjede autem do davu lidí na předvánočním trhu. Ovšem jeho nenávistné posty na sociálních sítích měly nutně vzbudit pozornost, protože byly obecně za hranou. Je potřeba si uvědomit, že ne všechny příspěvky jsou jen okamžitou snahou ventilovat vztek, který takto pomine. Navíc byl v kontaktu s nejrůznějšími teroristickými uskupeními. Nemusel to být žádný ateista, ale radikální šíita v utajení, který se řídil tradicí takíja, že nevěřícím se může lhát.
O stavu bezpečnostní situace v Německu svědčí fakt, že Tálib A. unikl pozornosti, i když se úřady snaží všemožně izolovat AfD, její vedoucí představitelé jsou opakovaně stíháni a prošetřují se jejich vazby na neonacisty.
