Hlavní obsah

KOMENTÁŘ: Někomu chybí cenzura, ukazuje kauza s hrou, kde Ježíš znásilňuje muslimku – Alex Švamberk

Novinky, Alex Švamberk

Pokračující tažení proti uvedení kontroverzní inscenace Slovinského mládežnického divadla (Slovensko mladinsko gledališče) Naše násilí vaše násilí na brněnském festivalu Divadelní svět opět ukázalo, že touha po cenzuře nezmizela s pádem komunismu. Mnozí by představení režiséra Olivera Frljiče nejraději zakázali. Vždyť v něm na prknech, která znamenají svět, Ježíš znásilňuje muslimku.

Foto: Tomáš Reiner, Novinky

Alex Švamberk

Článek

Pobouření křesťanů, kteří sesbírali 6000 podpisů na petici požadující zákaz uvedení, i nesouhlas České biskupské konference lze pochopit. Berou inscenaci jako rouhačskou. Tím by to však mělo skončit, protože žijeme ve svobodné demokratické zemi, kde platí právo světské a nikoli církevní a nikdo je nenutí na představení chodit.

Jiné je to, když se proti stavěl i lidovecký náměstek brněnského primátora Petr Hladík a požadoval na zastupitelstvu odhlasovat zákaz uvedení. Zaznívala i slova, že by se měl festivalu o patřičnou částku snížit rozpočet. Ukazuje se, že touha rozhodovat, co se hodí uvádět a co ne, jako to dělali komunističtí kulturtrégři, je věčná. A to samozřejmě ze strany lidí, kteří dílo neviděli. Přímo symbolické přitom je, že tématem letošního ročníku Divadelního světa je „Svoboda?!“.

Frljič je kontroverzní a rád provokuje, jak ukázalo už loni uvedení polské inscenace Prokletí (Klatwa) na festivalu Palm-off. Terčem byla církev kvůli pedofilii a papeže ve hře nakonec oběsili.

Ovšem znevažování institucí včetně církve k umění patří stejně jako využívání silných symbolů. Ne náhodou se Frljičova další inscenace o válce v Jugoslávii Černá zem pohltí toho, kdo odstoupí zrádně, která byla uvedena v Praze, jmenovala podle posledního verše bývalé jugoslávské hymny. V práci se symboly v Bosně narozený Frljič navazuje na slovinskou uměleckou skupinu Neue Slowenische Kunst, jejímiž nejznámějšími představiteli jsou Laibach, kteří staví vedle sebe symboly komunismu, nacismu a popkultury.

Že si umělci nejčastěji pohrávají s křesťanskými symboly, je pochopitelné a věřící by to mělo těšit, protože to ukazuje, z jakých kořenů naše kultura vyrůstá.

Lidé volající po zákazu by si měli uvědomit, že o kvalitě díla rozhoduje čas a mnohá díla považovaná za kontroverzní se po letech stala klasikou, což platí pořád. Mnohdy přitom zacházela dále než Frljič.

V roce 1998 pořádal vídeňský akcionista Hermann Nitsch na svém zchátralém zámečku Prinzendorf šestidenní akci svého Divadla orgií a mystérií, jíž jsem se účastnil. Protestovali ochránci zvířat, měšťáci i křesťané a bulvární deník Kurier dokola omílal, o jak opovrženíhodnou akci znesvěcující vše svaté jde. Nitsch se inspiroval antickými rituály i mariánskými kulty a nechal účastníky viset na křížích, kde je polévali krví, přičemž na kříž se vyzdvihovala i zabitá obětní zvířata. Policie nakonec zakázala na akci vstup veřejnosti.

V roce 2005 se už bez policejních manévrů akce v menším měřítku opakovala na scéně proslulého vídeňského Burgtheateru. A když se o dva roky později otevíralo Muzeum Hermanna Nitsche v rakouském Mistelbachu, biskupové tam Nitsche ocenili, jak hluboce se věnoval křesťanské symbolice.

I Frljiče si je třeba vážit, protože je jedním z mála dnešních umělců, kteří dokážou zvedat aktuální a citlivá témata a vyprovokovat o nich diskusi, což je hlavním úkolem umění. A je dobře, že ředitel brněnského Národního divadla Martin Glaser neustoupil a postavil se za něj i náměstek pro kulturu Matěj Hollan.

Pokud bychom Frljiče zakázali, těžko bychom se mohli vyslovovat na obranu těch, kdož byli odsouzeni a potrestáni za rouhání v Pákistánu nebo Saúdské Arábii či těch, kteří byli ze stejných důvodů rozsekáni v Bangladéši.

Zato bychom se mohli s klidem vrátit do totality a dívat se jen na cenzorem schválená díla, která nikoho nepobouří a nemohou podrývat společnost. A kdo by chtěl jiná, mohl by si je pod hrozbou perzekuce nebo trestu shánět na černém trhu, jako se to dělalo za dob socialismu s deskami se západní hudbou.

Alex Švamberk

Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.

Svoboda projevu a potažmo svoboda uměleckého projevu je indikátorem míry demokracie. Je-li tato svoboda omezována ve jménu tzv. nesprávně chápané svobody a bezbřehého liberalismu, jak tvrdí lidi požadující zákaz uvedení inscenace, ukazuje to na něco nezdravého ve společnosti.

Výběr článků

Načítám