Článek
Známé okolnosti byly do nebe volající. Podmínku dostal člověk, který znásilňoval nezletilou, o niž by se měl starat. K pohlavnímu styku ji donutil vyhrožováním, že zveřejní video z jejich prvního, dobrovolného styku.
Asi nejsem sám, kdo si myslí, že dřevorubec patří za mříže. Zdůvodnění, že se musí starat o matku znásilňované dívky a její další tři děti, které by se měly hůře, kdyby byl v kriminálu, působí jako špatný vtip. To musí být „skvělý“ život s partnerem, který ji podvedl s její dcerou. Proč asi zůstávají spolu?
Nad tím, co si protrpěla oběť, se soudce nezamýšlel. Ze znaleckého posudku psychiatra si vytáhl větu, že újma posuzované má mírný charakter a do budoucna lze předpokládat vymizení psychických obtíží. Dívka se přitom léčí na psychiatrii a z verdiktu se sesypala.
Kompletní rozsudek ukázal, že není vše tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. V jedné z výpovědí, v té podrobnější, uvedla, že první pohlavní styk iniciovala ona, protože se chtěla pomstít matce.
Rozsudek zmiňuje sled příčin a následků, což se píše i v rozsudku – kdyby se dívka s přítelem matky nevyspala, nemohl by si ji pachatel natočit, a tudíž by ji nemohl ani vydírat.
Muže to ale nevyvinilo, což stojí i ve verdiktu. Natáčení sexu s nezletilou je výrobou dětské pornografie. Navíc ji využíval k vydírání, aby dosáhl opakování pohlavního styku, i když dívka už nechtěla. A to je znásilnění.
Soudce dokonce muži nezmírnil výši trestu, stále je odsouzen na tři roky, jen je trest nyní podmíněný a podmínka je pětiletá. Rozkazovat soudcům, jak mají trestat, nejde.
Nezávislé soudy představují jeden ze třech pilířů demokratické státní moci. Nelze jim říkat, jak mají postupovat, nechceme se vracet do dob, kdy strana rozhodla a všichni museli plnit její nařízení.
Ovšem není možné, aby soudce postupoval tímto způsobem. Problémem v tomto případě není zákon, ten už umožňuje znásilnění dítěte trestat i deseti lety. Jde o pohled soudce, ze kterého mrazí. Oběť ho nezajímá. Nezajímá ho ani vztah pachatele a oběti.
Tady nejde o dva teenagery, kteří se spolu opili a kluk se pak na dívce ukojil. Ani to není omluvitelné, ale v tomto případě šlo o nezletilou dívku zneužitou člověkem, který byl jejím otčímem. Ta vůči němu není v rovném postavení.
Lépe postihovat znásilnění by měla novela, ale ani ta nezajistí, jak budou soudci zákon uplatňovat. Široké rozpětí trestů je v zákoně právě proto, aby soudci mohli po zvážení všech okolností stanovit adekvátní výši trestu.
K tomu ale je potřeba, aby dokázali pochopit situaci oběti. To se tady nedělo. Soudce se ohlížel více na pachatele než na oběť, což je špatně. A nic na tom nemění okolnosti případu.
Velkým problémem je, že se při trestání znásilnění minimálně přihlíží k tomu, v jakém postavení je oběť a pachatel. Aktuálně probíhá proces s psychiatrem Janem Cimickým, který se podle obžaloby ukájel na svých pacientkách a těžil z nerovného postavení, které vůči nim měl.
Ono se obtížně říká ne v případě, kdy o sex projevuje zájem ošetřující lékař. Ne v každém oboru se dá vyměnit, některých specialistů je nedostatek a vyžaduje velkou sílu k němu přijít na kontrolu.
A tady navíc šlo o ženy s psychickými potížemi, kterým se bude méně věřit. Ony se těžko odmítají nabídky šéfa, který pohrozí vyhazovem, nebudete-li mu po vůli.
Své pozice zneužíval i Dominik Feri, který byl také odsouzen na tři roky, byť nepravomocně. Jenomže studentky za ním přišly dobrovolně, což ho nijak nevyviňuje, ale byly rozhodně v lepší situaci než nezletilá dívka, která neměla možnost jít někam jinam než domů, kde žil pachatel, který by se měl starat o její výchovu, a ne ji mravně ohrožovat.
To není jen o zákonech, ale hlavně o tom, jak se uplatňují. A je tu otázka, jestli neselhala sociálka, protože dívka se cítila tak odstrčená, že si ve třinácti vymyslela přepadení. Jak to že se pak nedostala do péče psychologů a nezajímala se o její osud sociálka?
Předseda Soudcovské unie Libor Vávra si stěžuje, že komentáře na sociálních sítích byly nehorázné a mluví o veřejném lynči. Některé výroky byly skutečně za hranou, ale u Vávry je vidět, že hlavně kope za soudce.
Neuvědomuje si, že rozhořčení občané ani oběti nemají moc možností s verdiktem něco dělat. Dovolání může podat jen žalobce, popřípadě se případ může prošetřit na základě žádosti ministerstva.
Bez pořádného bugru okolo kauzy by se tak nestalo, takže by měl spíš veřejnosti děkovat a zasáhnout, aby soudci působili věrohodněji.