Článek
Někdy se ale stává, že lidé celkem rozumní propadnou skupinové neboli stádní mentalitě a zapomenou přemýšlet. Toto neštěstí právě postihlo Poslaneckou sněmovnu. Široká koalice podporuje zákon o potravinové soběstačnosti České republiky, jímž se má pětiprocentním ročním zvyšováním podílu české produkce do výše 85 procent dosáhnout vyšší produkce.
Odkud pochází názor, že má být stát téměř soběstačný v pěstování potravin? Zřejmě z hysterické obavy z hladomoru. Poslanec Václav Klaus ml. „si nedělá iluze, jak se ostatní evropské a světové země budou chovat, pakliže ta krize bude větší.” Stačilo by pár kliků, aby zjistil, že se žádné náznaky světové krize v globálním měřítku neobjevily, dlouhodobě produkce potravin stále stoupá a ztráty způsobené přehnaně dlouhou karanténou, která uzavřela hranice a zpřetrhala dodavatelské řetězce, nejsou nijak tragické (3 procenta). Jistě, miliony tun zeleniny, ovoce i brambor shnilo na polích, klesl výlov a prodej ryb, milióny hektolitrů mléka a piva se vylilo, ale produkce obilí, soji a rýže se to netýká a hlad ohrožuje na světě zhruba 800 000 lidí, kteří se už před krizí nacházeli na hraně životního minima ve státech jako Afghánistán, Haiti, Jemen, Čad, Zimbawe a desítky dalších. (FAO). V seznamu postižených států se žádný z Evropy nenachází.
Panika je špatný rádce a úsilí o soběstačnost je stoprocentně kontraproduktivní, lidem i hospodářství by způsobilo ohromné škody. Je až trapné vysvětlovat takové ekonomické samozřejmosti. Jakmile poskytneme domácím výrobcům monopol, pochopitelně zvýší cenu, omezený dovoz potravin z ciziny zdraží neméně. Banány a pomeranče sice nebudou jen na Vánoce jako za socialismu, ale budou v poměru ke snižujícímu se podílu importu stále vzácnější a dražší. Budou-li zemědělci usilovat nahradit některé dovážené potraviny, které se dnes u nás nevyplatí pěstovat, například rýže nebo soja, bude taková výroba nákladná. Ani v produkci masa a ryb nemůže naše zemědělství nahradit výpadek, zejména kdyby nemělo možnost dovážet krmivo. Jídelní lístek by se podstatně zúžil, lidé zchudli. Ne náhodou jsme průmyslová země, úrodné půdy je u nás nedostatek.
Před rokem prohlásil premiér Babiš před agrární komorou, že máme „katastrofální soběstačnost”, pochopíme-li výrok navzdory špatné češtině, zjistíme Cui bono, komu má tato politika sloužit. Našich malých a středně velkých farmářů, vzhledem k dávné kolektivizaci, rok co rok ubývá, nehospodaří totiž většinou na vlastním a také nedostávají stejné dotace jako jejich protějšky v západní Evropě. V případě schválení zákona o katastrofální soběstatečnosti by mohli pašovat potraviny z okolních zemědělských států. Hranice máme otevřené. Agrofertizace krajiny by ale pokračovala s ještě větším náporem na úkor estetiky naší malebné krajiny.
Alexander Tomský
Alexander Tomský je politolog, překladatel a pedagog. Dlouhá léta žil ve Velké Británii.
Po studiích pracoval jako politolog v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě.
Po listopadové revoluci se vrátil zpět do Česka a věnoval se překladatelství a publicistice. Vedl nakladatelství Academia a nakladatelství Národního divadla, přednášel na New York University v Praze.
Byl členem strany Realisté, za kterou kandidoval jako jednička v Pardubickém kraji.
Ještě štěstí, že je chystaný zákon neslučitelný s ekonomickými pravidly EU i Světové hospodářské organizace (WTO).