Článek
Zcela absurdní - kdyby se to objevilo v jakémkoli seriálu z politického prostředí, bylo by to považované za přehnané a přitažené za vlasy. Ale právě taková je realita britské politiky.
Vysvětlení je prosté – jak jde o koryta a o moc, rozpory jdou stranou. Konzervativci si moc dobře uvědomují, že by příští volby mohli prohrát, tak podpoří i svoji předsedkyni, byť klíčovou dohodu, kterou vyjednávala její vláda skoro dva roky, potopili.
Když se podařilo aktuální krizi odvrátit, může se dál pokračovat postaru. Připomíná to afghánské kmeny, které se dokázaly sjednotit proti vnějšímu nepříteli, aby po jeho vyhnání mohly pokračovat v bojích mezi sebou.
Zastánci tvrdého brexitu se budou pokoušet o odchod bez dohody a Mayová se je bude snažit přesvědčit, aby podpořili už vyjednanou dohodu, a doufat, že pod tlakem času Brusel trochu ustoupí. Neúspěšné hlasování, po kterém by mnozí podali demisi, se použije jako páka na Brusel. Bude varovat, že pokud EU neustoupí, může dojít i na brexit bez dohody, který Unie nechce.
Co ale taky čekat od političky, která v referendu hlasovala pro setrvání Spojeného království v EU, aby se hned poté postavila do čela vlády, jež slíbila vyjednat odchod Británie z Unie. A během té doby se jí ještě podařilo ztratit většinu v parlamentu, když vyvolala předčasné volby, které prohrála. Ani to ji nedovedlo k demisi a ani kvůli tomu ji spolustraníci nesvrhli.
Vina však neleží jen na ní, v krizi je konzervativní strana, která je hluboce rozštěpená a rozkol nedokáže zvládnout. U počátku brexitu stojí chyba jejího předchůdce, premiéra Davida Camerona, který vyvolal referendum o odchodu z EU v mylné domněnce, že bude odmítnuto a on umlčí euroskeptické křídlo ve straně tak, jako se mu podařilo umlčet skotské nacionalisty. A rozkol ve straně se nepodařilo překonat ani Mayové. Její urputnost ukazuje, že jí nejde jen o moc, ale že se skutečně chce zapsat do dějin jako politička, které úspěšně vyvedla Británii z Unie a zabránila černým scénářům brexitu bez dohody.
Jenomže Mayová není Tom Cruise a jednání o brexitu film, aby se podařilo splnit tuto Mission Impossible. Evropská unie dala jasně najevo, že po dvou letech jednání, které Británie zahájila se zpožděním, už jiná dohoda nebude. Můžeme Brusel kritizovat za neústupnost, ale on musel vyjednat dohodu, která bude vyhovovat všem členským zemím včetně ČR, a ne nechat vyzobávat Británii třešničky na dortu.
Londýn navíc nikdy nedokázal říci, co je pro něj podstatné, protože se na tom nedovedli dohodnout britští politici, neboť každý sleduje jen své úzké cíle a žije ve vysněném světě, kde je Británie opět světovou velmocí. Spojené království přitom nebylo ostrakizované, jako Češi v habsburské monarchii, ale bylo jednou z klíčových zemí Unie, jejíž postavení bylo více než rovnoprávné.
Odpůrci členství v Unii jen dokázali šířit okolo sebe ideu, že mimo svěrací kazajku EU bude všem v Británii lépe, protože vyjedná lepší ekonomické smlouvy, její banky nebudou podléhat tak tvrdým regulacím a bude si moci rozhodovat o tom, koho na své území pustí a koho ne, což jim přilákalo voliče.
Ve své zaslepenosti však přehlédli, že většina rozvodů není výhodná ani pro jednoho z partnerů a každý o něco přijde. Protože na svých idejích trvají, za své rukojmí si vzali nejen Brity, ale také EU. To samozřejmě nezbavuje Brusel viny, že neslyšel britské požadavky ohledně migrace z chudších zemí EU a upuštění od banálních byrokratických požadavků ohledně žárovek a vysavačů, které byly vodou na mlýn zastánců odchodu.
Vzhledem k termínu odchodu jsou vyhlídky chmurné. Mayová tlačí na pilu a odmítá i odložení dohody, přitom není jasné, zda ji napodruhé poslanci podpoří, takže stále více hrozí brexit bez dohody, i když to si přeje jen menšina. Jenomže karty jsou už rozdány a určují podobu hry až do jejího konce.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
V rozehrané partii nikdo nemá odvahu říci dost, takže hlasy volající po odkladu a druhém referendu představují jen zvukovou kulisu. Neřízený odchod však hrozí nejen vážnými ekonomickými problémy, ale zvýšením napětí v samotném Spojeném království. V Severním Irsku už dva roky nemají vládu a nedá se vyloučit, že radikální republikáni situace využijí, nemluvě o tom, že posílí touhy skotských nacionalistů odejít.