Článek
V první řadě stoupenci očkování návrhem na nezbytnost předložení potvrzení o očkování k cestování letadlem, návštěvě restaurace nebo obchodu popírají sami sebe. Jdou tak vlastně proti svojí věci. Pokud platí, že vakcína je naprosto bezpečná a z devadesáti až devadesáti pěti procent účinná, pak přece neočkovaný člověk nemůže být očkovaným lidem nebezpečný.
Jestliže platí, že k vytvoření dostatečné skupinové neboli stádní imunity stačí proočkovat přibližně šedesát procent populace, dalších čtyřicet by se zbytečně stalo občany druhé kategorie. Navíc, po měsících života v kulisách nového koronaviru víme, že je především nebezpečný pro zranitelné skupiny. Lidi s jinými vážnými chorobami a vyššího věku. Ti by se podle stávajících plánu měli očkovat jako první.
Zbytek populace, až na vzácné výjimky, nemoc buď vůbec nezaregistruje a nemá příznaky, nebo ji překoná bez nutnosti hospitalizace. Jestliže budou nejohroženější, společně s pracovníky ve zdravotnictví a jiných oborech důležitých pro chod státu, očkovaní a vakcína bude fungovat tak, jak se tvrdí, nemělo by přece následně dojít k přehlcení zdravotního systému. Tedy hrozbě, která se mimo jiné stala odůvodněním pro zavedení přísných opatření a přerušení nejedné radosti života.
Většina zemí světa, minimálně toho, který na více či méně drahé vakcíny má, ústy svých vládců sděluje, že očkování nebude povinné. To dá rozum, protože někoho nutit nechat si píchnout nějakou látku rozhodně svobodou nevoní. Zavedení Covidpasu jako podmínky pro cestování, nakupování, společenský život v restauracích a barech by ovšem z dobrovolné vakcinace udělalo záležitost povinně nepovinnou. Cestovat, nakupovat, bavit se a jíst ve společnosti chce přece každý.
Takový nátlak by zcela jistě nahrál do karet i stoupencům nejkřiklavějších konspiračních teorií, kteří mluví o čipování populace a podobně. Potěšení by ale nemohli být ani ti, kteří s jasnou myslí pochybují o tom, zdali jsou první verze vyvinutých vakcín dostatečně prověřené. Je to jako s autem. Uvážlivý člověk si dvakrát rozmyslí, jestli si koupí nejnovější model zavedený do výroby, nebo si počká až na třetí či čtvrtou verzi s vychytanými chybkami, které se holt někdy vyskytnou. Nebylo by navíc poprvé, kdy by nějaký nový lék nebo vakcína měly vedlejší účinky, které se projevily až po letech. Vzpomeňme jen na počátky antikoncepce.
Výše napsané neznamená, že bychom měli apriori odmítnout očkování. Znamená, že nám musí být ponechaná možnost volby. Jinak se po měsících těžce trpěného vynucování opatření státem přidá vynucování další, které by zavánělo mocí, která příliš zachutnala. Pachuť by byla o to větší, kdyby si s vynucováním očkování pro užívání služeb zahrávaly také soukromé společnosti, jako to například zvažují některé aerolinky. Není to jejich úloha, ani kdyby se zajistila ochrana osobních dat.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Mimochodem, obdoba takového rádoby pasu v jedné zemi na hranici Evropy funguje. V Turecku, kde mohou do obchodního domu jen ti, kteří svůj bezinfekční status prokážou pomocí aplikace v mobilu. Země na Bosporu přitom v posledních letech není zrovna příklad hodný následování, co se práv občanů týče. Co se České republiky týká, byla by to jen další kapka do poháru trpělivosti poté, kdy ministr Blatný navrhl nový úřad spadající pod něj, který by mohl zavírat, otevírat a mobily sledovat dle svého uvážení a libosti.