Článek
Nebyl vynesen žádný definitivní verdikt o tom, jestli byl Andrej Babiš vědomým spolupracovníkem StB, nebo ne. Městský soud Bratislava IV. pouze schválil smír mezi Andrejem Babišem a Slovenskem. Na základě soudního smíru slovenského ministerstvo vnitra uznalo, že Babiš byl neoprávněně evidován jako agent StB s krycím jménem Bureš v registračních protokolech s číslem 25085 a že vědomě s StB nespolupracoval.
Smírem se pouze ukončil vleklý spor ohledně spolupráce Babiše s StB, který mu rozhodně nic dobrého nepřinášel. Nelze pominout, že k tomu došlo rok před volbami do Poslanecké sněmovny, v nichž má Babišovo hnutí ANO velkou šanci vyhrát. Takovéto umetení cesty se mu hodí.
Je též nutno zmínit, že smír byl uzavřen až poté, co se do křesla slovenského premiéra vrátil Robert Fico, který je Babišovi nakloněn. Nemusí to však být jen osobní služba, na Slovensku zabili tři mouchy jednou ranou. Pro vzájemné vztahy dvou spřátelených zemí není dobré, když se ministerstvo jedné země soudí s bývalým premiérem jiné země, který má nota bene šanci se vrátit do Strakovy akademie jako šéf příštího kabinetu. Udělat to po jeho vítězství ve volbách by působilo až moc okatě jako záměr.
Ale je tu ještě třetí moucha - ono by se skutečně mohlo stát, že by Slovensko soud prohrálo. Slovenské soudy v Babišově sporu se slovenským Ústavem paměti národa skutečně opakovaně rozhodly v politikův prospěch. Dvě nezávislé externí analýzy, které si nechalo ministerstvo vypracovat, potvrdily, že existuje vysoké riziko prohry v předmětném soudním líčení. Nebezpečí, že by pak Babiš uplatňoval vysoké odškodné, existuje.
Slovensko nemá žádný zájem tahat za nás horké kaštany z ohně, v Bratislavě je jim jedno, jestli český politik v dobách komunismu spolupracoval s StB, nebo ne. Vyčítat mu to nelze.
Kdyby však neagent Bureš měl špetku cti, tak by se neradoval, ale se staženým ocasem zůstal v koutě a byl by rád, jak to dopadlo.
Jestli Babiš podepsal vázací akt XII. správě ZNB, která ho jako dobrovolného agenta evidovala, jasné není. Ale druhá část smíru, že vědomě nespolupracoval s StB, je pustá lež jdoucí na ruku bývalého premiéra. Sám to jednou přiznal, když hloupě říkal, že „ekonomická“ StB byla jiná než ta zlá StB, co bránila lidem vykonávat určitá zaměstnání a pronásledující disidenty. Kdokoli, kdo jezdil do kapitalistických států, byl v hledáčku StB a příslušné orgány také musel informovat o svých cestách a o tom, co se na nich odehrávalo. Zvláště to platí v případě, kdy měl pomoci řešit podniku zahraničnímu ochodu (PZO) Petrimex obvinění z dumpingu ze strany Evropského hospodářského společenství a zjišťovat u odběratelů přijatelnou výši cen, které by nebyly považovány za dumping. To byl státní zájem a zájmu StB se proto nelze divit. Obecně se vědělo, že takto to funguje. Pokud by zaměstnanec jakéhokoli „pézetóčka“ odmítl poskytovat informace o svých cestách do kapitalistické ciziny, vyslali by jiného. Zájemců bylo dost.
Co Babiš StB říkal nebo ne a jestli něco podepsal či ne, je druhá věc, že však ho kontaktují lidé z StB, mu muselo dojít. Hloupý není.
Pro Babiše však smír není až takovým vítězstvím, za jaké ho vydává. Kdyby byl očištěn u soudu, mohl by tím hrdě mávat, že měl pravdu a byl veden neoprávněně. Takto budou pořád panovat pochybnosti. Na druhou stranu, kdyby prohrál, bylo by to pro něj ještě horší. Byl by agent a už by mu to nikdo neodpáral. To, že na smír přistoupil, ukazuje, že si je vědom, že by mohl soud prohrát.
Ze strany Slovenska je to však chytré. Kdy jindy zabijete tři mouchy jednou ranou. Většinou se nepovede zabít ani jednu.
