Článek
Když pak na podzim vše dopadlo lockdownem, omezeným cestováním, zakrytými dýchacími cestami a dalšími nelibými znepříjemněními života, ptali se, jak jsem to prý věděl. Odpovídal jsem, že nejsem prorok, prostě jsem si to vydedukoval, protože virus je virus. Jeho cíl je přežít, množit se neboli prosperovat. Což bez hostitele jde dost těžko.
Letošní začátek léta vypadá jako kouzlo jednou viděného, protože v převážné části Evropy se vesele rozvolňuje, lidé se vydávají za dovolenými v domovině i zahraničí. Opět se scházejí, navštěvují sportovní akce, kulturní akce, lazebnictví, prostě žijí život k žití. Na tom není nic nepochopitelného, protože po dlouhých karanténních uzávěrách a neustálém každodenní bombardování neblahými zprávami, promeškaných svatbách, křtinách, narozeninách, pohřbech a podobně je naprosto jasné, že lidé mají rozvolněné čivy.
Jenže virus se dále množí, a tak přicházejí vlády podporované tou částí expertů, která stojí bděle na stráži, varuje, ráda by zavírala a úsměv bez roušky či respirátoru pohřbila do zapomnění s informacemi o dalších mutacích.
Beta, gama, delta, ta teď straší nejvíce, a zcela jistě dojde i na další písmena řecké abecedy. Pak se mohou přidávat kombinace. Dané názvy jsou sice poměrně matoucí, ale v podstatě fér. Když se koronaviru nemohlo říkat čínský virus, proč by se mutacím ausgerechnet mělo říkat britská, brazilská, jihoafrická a čekat, až dojde na další části světa.
Zkrátka a dobře ze stávajícího vývoje vychází, že na podzim se máme zase na co těšit. Možná že už zákazy a příkazy nebudou tak přísné, alespoň doma, ale cestování může zase být dostupné stejně jako zmrzlina na Sahaře. První náznaky už vidíme, když čerstvě došlo k zákazu cestování do Tuniska a Ruska, zbytek oné pověstné mapy cestovatele, což je kvůli její faktické funkci dost oxymóron, se různě barví každý týden. Celé je to ale jaksi zvláštní, protože přece když vezmeme jen Českou republiku, tak v nejkrušnějších měsících se nakazilo na 20 tisíc lidí denně. Kdo se nenakazil, tak se očkoval.
Osobně ale znám jen málo lidí, kteří covida neměli. S postupem očkování, které nám bylo slíbené jako vysvobození, by se mělo přece vše lepšit. Jeho základní výhoda přece má být, že i když nás koronáč skolí, nebudeme mít těžký průběh. To znamená, neumřeme, neskončíme někde na přístrojích. Pokud to tedy tak je a stačí už jen zdokonalovat, měl by být pomalu, ale jistě konec přepjaté reakci. Jestli je možné, což by být možné mělo, pokud se říká pravda, že s dostatkem vakcín to bude bez příznaků nebo hodně lehký průběh, měli bychom se naučit s koronavirem žít. Jako s chřipkou. S tím, že nikdo samozřejmě být nemocný nechce, takže je na čase na zodpovědných místech začít zase plánovat, jak vyděšenou veřejnost uklidnit.
To vše by se nemělo stát předmětem předvolebního boje, kdy spolu budou strany nesouhlasit jen proto, aby se odlišily. Věci minulosti jsou zapomenuty, je jedno, kdo chtěl roušky dřív nebo později nebo si dělal párty na mostě nebo pouštěl lidi na dovolenou. Vakcíny jsou a zdravotnictví je silné taky. Věřím ve schopnost poučení se a z uplynulého roku plyne poučení více než dost.