Článek
Ukrajinci to nebudou mít snadné, protože Rusové útok čekají a celou zimu se na něj připravovali, takže nebudou zaskočeni. Kyjev sice získal ze Západu modernější zbraně, v jejichž užívání se Ukrajinci dlouze cvičili, ovšem dosáhnou maximálně místní převahy. Útok opravdu nemusí vést k porážce Ruska, a to ani v případě, že by se Ukrajincům podařilo prorazit až k Azovskému moři a přetnout ruský pozemní most na Krym. Kreml sice dává najevo, že by rád mír, ovšem jen podle svých představ. Jinak – což už neříká, ale je to zřejmé – bude dál válčit.
Ani případný neúspěch ofenzívy by však neměl znamenat konec vojenské podpory Ukrajiny, i když sílí hlasy, že Západ začíná být vyčerpán a zásoby zbraní a munice, které se mohou poslat na Ukrajinu, se tenčí a kampaň před americkými prezidentskými volbami odsune pomoc pro Ukrajinu na vedlejší kolej. „Neúspěch může Kyjev připravit o podporu Západu,“ varoval v rozhovoru pro HN italský expert z Atlantické rady Stefano Stefanini. Podobně se vyjádřil i britský poslanec Robert Seely, který jinak podporuje pomoc Ukrajině, protože je to nejlepší ze špatných řešení.
Konec nebo výrazné omezení podpory Kyjeva nedává smysl. Válku neukončí, Ukrajinci nemají jinou možnost než dál bojovat. Jak řekl Petr Pavel: „Ukrajinci si rozhodně nedělají sebemenší iluze o tom, že by se s Ruskem dalo domluvit… Prostě vědí, že v té situaci, v jaké jsou teď, musí vyhrát, protože jinak se jim to dříve nebo později vrátí zpátky.“
Přestat Kyjevu dodávat zbraně by bylo stejné, jako by ve sportu sponzor týmu, kterému nikdo nevěřil a který dokázal čelit jednomu z nejsilnějších protivníků, naráz utnul podporu. Ukrajinci byli dosud mimořádně úspěšní. Nepadli po pár dnech nebo týdnech, ale dokázali agresora zahnat od Kyjeva a od Černihivu, i od Charkova, kde osvobodili rozsáhlé území a nakonec donutili Rusy stáhnout se za východní břeh Dněpru, což vedlo k osvobození Chersonu. Nejen Rusové, ale i Ukrajinci se poučili a dokázali Rusko oslabit.
Takový tým se neopouští. To je, jako by Mountfield přestal podporovat hradecké hokejisty, protože nedokázali zastavit spanilou jízdu outsiderů z Třince. Jestliže fanoušci dokážou chodit na svůj tým i v době, kdy se mu nedaří, nadávají sice na sestavu i trenéra, ale klubovým barvám jsou věrní, měli by to dokázat i státy podporující Kyjev.
Nejde o mistrovský titul, ale o nutnost zastavit agresora, který by rád obnovoval impérium a přepisoval mapy. O to důležitější je v podpoře Ukrajiny pokračovat, i když nepřijde další oslnivé vítězství. I upachtěná plichta je proti silnějšímu nepříteli úspěch.
Ze sportu se musíme poučit ještě v jednom. Když tým neuspěje, tak se připraví na odvetu. Klíčem je trpělivost a vytrvalost. Jestliže má Kreml dlouhodobý plán obnovy impéria, což ukazuje posloupnost útoku na Gruzii, po němž následovalo odtržení Abcházie a Jižní Osetie, anexe Krymu a útok na Donbas, který loni přešel ve válku vedenou plnými silami, musíme mít také dlouhodobou strategii. Zvykli jsme si, že žijeme v rychlé době, kdy každá událost rychle zapadne, protože ji vystřídá jiná. Zatímco válka na Ukrajině stála po bezprecedentním ruském útoku loni v centru pozornosti, už se jí cítíme unaveni. To je ovšem přesně to, s čím kalkuluje ruské vedení – Ukrajina nás přestane zajímat a zmocní se její další části.
Musíme se naučit čelit nepříteli, který uplatňuje dlouhodobé plány, což je nejen případ putinovského Ruska, ale zejména Číny, která na svém návratu mezi světové mocnosti pracuje sto let. Takovéto protivníky nelze porazit v jedné bitvě, ale je potřeba jim umět čelit dlouhodobě. Za studené války to Západ uměl, občas někde neuspěl, ale nakonec Sovětský svaz uzbrojil. Trpělivost nepřináší jen růže.