Článek
Na videu z počátku dubna policista v civilu drží v kravatě muže, který si v Pardubicích dovolil vstoupit na přechod pro chodce ve chvíli, kdy auta sice už stála, ale na semaforu ještě svítila červená.
Za policistu se postavili jeho nadřízení z krajského policejního ředitelství, ačkoli použití donucovacích prostředků takové intenzity při banálním přestupku na přechodu pro chodce bylo zjevně neadekvátní situaci.
Také k druhému snímku není co dodat. Průmyslová kamera čirou náhodou zachytila před rokem zásah policejní hlídky, jíž ujížděl mladý motorkář Radek Čapek.
Jezdec byl sražen, načež do vážně zraněného mladíka začal jeden z policistů kopat a bít jej. Silně pochybuji, že by případ neskončil pod kobercem, pokud by se onen záznam nedostal na veřejnost. Stálo by zde svědectví dvou policistů proti motorkáři bez řidičáku.
V tomto případě policistu překvapivě podpořil Obvodní soud pro Prahu 4.
Demoralizujícím verdiktem, jímž sice uznal policistu vinným ze zneužití pravomoci, ale neudělil mu trest. Prý je pro pachatele dostatečným poučením, že se věc dostala před soud.
Rozhodl naprosto opačně, než by velel zdravý rozum a snad i přirozený smysl pro spravedlnost. Policista, který zraněného mladíka napadl, jednal z pozice represivního orgánu nadaného vyššími pravomocemi, školením, výcvikem a přinejmenším měl projít jakýmsi psychotestem.
Zločinné jednání ze strany policisty vůči civilistovi by proto měl soud posuzovat právě s ohledem na předpokládanou vyšší odpovědnost. Nikoli naopak.
Případ bude mít ještě dohru, státní zástupce se odvolal, i tak jde ale o prapodivný signál justice vůči občanům.
Že policejní práci – ostatně jako jakoukoli jinou – provázejí i excesy, s tím se asi musíme smířit. Nejčastější bývá použití nepřiměřených postupů. Donucovacích prostředků nebo třeba střelby na ujíždějící vozidlo. Z paměti mi nevymizí čtrnáct let starý případ policisty Vladislava Patery, který v Mělníce při takové honičce zastřelil mladou matku dvou dětí. Ačkoli porušil všechny předpisy, a navíc vyšlo najevo, že stejně postupoval už v minulosti, od soudu tehdy odešel s podmínkou. Jak by asi dopadl civilní střelec?
Prvé dva případy nejsou tak tragické, ale v principu možná horší. Dokládají, že policie či alespoň někteří policisté občas tápou v základní otázce, kde je jejich role. Kdy, koho, co a do jaké míry mají hájit.
A když přestřelí, zastanou se jich nejen nadřízené složky, ale i soud.
Exministr vnitra Ivan Langer před sedmi lety sklidil víceméně uštěpačné reakce, když nechal na policejní vozidla umístit nápis Pomáhat a chránit. Z ciziny převzaté heslo ospravedlňoval tím, že by si policisté měli každý den při nasedání do auta uvědomit, co je jejich posláním.
Také mně připadal ten nápis přehnaně patetický. Zvlášť v zemi, kde pro mnoho lidí visí nad represivními složkami ještě odér totalitní minulosti a kde se policisté co do účinkování v anekdotách tradičně přetahují o prvenství s blondýnami.
Myšlenka je to ale v zásadě hezká. Doplnil bych ji ještě o zpřísnění psychotestů a zákaz televize, kde policisté od rána do večera pobíhají s pistolemi a s někým se perou.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.