Článek
Samozřejmě nabídka může působit pod dojmem zprávy z Číny, že střelnice je už nepoužitelná, jako z nouze ctnost, ale i ta se počítá. Termín jaderného odzbrojení také nezazněl, ale na druhou stranu - kdo by si před půl rokem, kdy KLDR otestovala termojadernou bombu a odpálila mezikontinentální balistickou raketu, přestavil schůzku severokorejského vůdce Kim Čong-una s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem, přičemž oba překročili demarkační linii.
Bohužel lze jen spekulovat, co k prudké změně obratu Kima vedlo. Jestli to byl dopad hospodářských sankcí, které tentokrát plnila i Čína, už zmiňované problémy se střelnicí, americká neústupnost, tlak Pekingu, změna v jihokorejském vedení, kdy tvrdou dceru diktátora Pak Kun-hje vystřídal politik spojený se vstřícnou politikou slunečního svitu z počátku milénia, nebo něco úplně jiného, například posun v severokorejském vedení.
Kdyby to bylo známo, bylo by jasné, co na Severní Koreu platí a dala by se snáze dotlačit k jadernému odzbrojení, o což světu jde.
Takto je třeba jednat opatrně, aby se šance nepromarnila, i za cenu toho, že se plně nevyužije. KLDR sice naznačila, že je ochotna zajít velmi daleko, ale to neznamená, že akceptuje všechno. I v jejím případě platí nedávná slova Miloše Zemana určená českým komunistům: „Nemějte přehnané požadavky.”
Severní Korea stavěla v posledních letech svou obrannou doktrínu na jaderném odstrašování a opakovaně uváděla, že právě atomové zbraně jí zaručují samostatnost a nezávislost.
Pokud by se měla svého trumfu vzdát příliš brzo a neměla by pocit, že za to dostala patřičné garance, tak může cuknout. A nezávisí to jen na nyní tak vstřícném Kimovi. Ani diktátor si nemůže dělat, co chce. V severokorejské armádě je dost jestřábů, kterým se nemusí stávající jednání líbit a při přílišném tlaku na Kima by mohlo přijít nemilé překvapení, jak se tomu stalo už v případě předchozích jednání o severokorejském jaderném programu. Opatrnost je proto na místě.
I když je cílem jaderné odzbrojení, nebude se k němu možné dostat hned, ale budou mu muset předcházet další kroky. Klíčové je nyní uzavřít mírovou smlouvu, o což Kim a Mun stojí. Jakákoli další jednání s USA jsou extrémně složitá, dokud je s nimi KLDR ve válečném stavu. Spojené státy totiž stály za korejské války v čele mezinárodních sil OSN, které čelily severokorejskému útoku. A dohodu o příměří podepsal severokorejský generál Nam Ir za Korejskou lidovou armádu a Čínské lidové dobrovolníky s americkým generálem Williamem Harrisonem, který stál v čele sil OSN.
Jižní Korea dohodu o příměří vůbec nepodepsala. Když po schůzce oba státníci avizovali, že by tuto dohodu rádi uzavřeli už letos a navrhovali, aby se konala tří nebo i čtyřstranná jednání, k nimž by byly přizvány Washington a případně i Peking, jasně to ukazovalo, jak je pro ně důležitá mírová smlouva.
Přílišný tlak ze strany USA na rychlé jaderné odzbrojení by také mohl podkopat stávající spojenectví Washingtonu se Soulem.
Je to o to komplikovanější, že Koreje jsou sice dvě, ale pořád se cítí jako jeden národ. USA mají zejména zájem na tom, aby se KLDR zbavila jaderných zbraní a balistických raket, které pro ně představují hrozbu, což chce i Tokio, které ovšem má i spor s Jižní Koreou o ostrůvky Tok-do a nepřeje si proto silný Soul.
Jižní Korea, jejíž prezident nezapomíná na americké zájmy a snaží se je prosazovat, stojí o ukončení konfliktu se Severní Koreou, aby nečelila neustálé hrozbě horké války vedené konvenčními zbraněmi. Navíc by se Korejská republika ráda vrátila k ekonomické spolupráci s KLDR, protože levná severokorejská pracovní síla snižovala ceny zboží, které se vyrábělo v nyní nefungující společné průmyslové zóně. Čína by nerada vypadla ze hry, protože jí vadí americké antirakety THAAD na území Korejské republiky. KLDR zas potřebuje ukončit ekonomickou blokádu a dostat co nejrychleji hospodářskou pomoc, ale nutně potřebuje mít garance, že její režim přežije.
Protichůdné požadavky samozřejmě snižují šanci na úspěch stejně jako neustálé americké zpochybňování jaderné dohody s Íránem, která přilévá oleje do ohně odporu k dohodě v KLDR. I když by se nakonec dohody o jaderném odzbrojení nepodařilo dosáhnout, každý krok vedoucí ke snížení napětí na Korejském poloostrově je třeba přivítat.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.