Článek
Situace se však neuklidnila, přestože byl splněn požadavek, že prozatímní vládu povede nositel Nobelovy cen Muhammad Junús, který přišel s mikropůjčkami, jež pomohly pozvednout životy mnoha chudých lidí, na nichž však také jeho bankovní ústav dobře vydělával.
Za protesty nestála jen nespokojenost studentů, že třetina míst ve státní správě je vyčleněna pro rodiny, které se účastnily války za nezávislost v roce 1971. Kvóta byla nakonec radikálně snížena, ale už bylo pozdě. Šajch Hasíny, která byla letos zvolena do funkce počtvrté, měli všichni dost. HDP země sice hezky roste, meziročně často až o šest procent, ale situace lidí se příliš nezlepšuje. Poslední dva roky stoupá inflace a blíží se deseti procentům. Pod hranicí chudoby žije skoro 19 procent lidí, většina pracuje přes čas a v zemi se využívá dětská práce, mezi mladými je přitom vysoká nezaměstnanost. Jestli to vyřeší Junús, je otázka, dovoluji si o tom docela pochybovat.
Protesty však mají ještě jeden aspekt – a to náboženský. Chudoby využívají radikální muslimští vůdci a terčem útoků se stávají menšinoví hinduisté, kteří jsou zcela bezostyšně vražděni. Muslimský duchovní abú Najm žijící v USA tyto masakry vítá a vyzývá k ničení svatých hinduistických míst. Hinduisté mají konvertovat, jinak na ně čeká meč, a ještě by měli být vděční, že je rovnou všechny jako nevěřící nepovraždí.
Nová bangladéšská vláda slíbila řešit útoky proti hinduistům
Islamistická strana Džamát-e-Islámí sice byla zakázaná, jenomže většina jejích vůdců vstoupila do nově zformované strany BDP, která posiluje. Už se objevily prognózy, že by se v budoucnu mohla stát nejsilnější partají, protože strana šajch Hasíny AL (Awami League) ztrácí popularitu.
Násilí už vedlo bangladéšské exilové hinduisty k tomu, aby protestovali před Bílým domem, kde upozorňovali na aktuální zločiny, před nimiž jich už tisíce utekly do sousední Indie. Připomínali své dlouhodobé pronásledování.
Hinduistů v Bangladéši se sice zastal indický premiér Nárendra Módi i několik amerických kongresmanů jako Pat Fallon, ale jinak jejich osud nikoho na západě nezajímá. Textilky už zase otevřely své brány a chrlí tisíce kusů konfekce denně, takže si značkové oblečení lze dále v klidu kupovat.
A hinduisté v Bangladéši nejsou Palestinci, aby se kvůli nim demonstrovalo v ulicích západních metropolí. Nevzbuzují ani soucit jako muslimští Rohingové utíkající před etnicko-náboženským násilím z Barmy právě do Bangladéše.
Že by měli nejen Palestinci, ale radikální muslimové obecně lepší marketéry?
Bangladéšské textilky opět pracují
