KOMENTÁŘ: Na život není copyright – Alex Švamberk

Osobně Toy Box rozumím, protože i mně se něco takového stalo. Dokonce dvakrát. Jednou si Michal Viewegh „vypůjčil“ pro román Výchova dívek v Čechách můj text o performanci z časopisu Vokno. Zdroj ani autora samozřejmě neuvedl. Ale budiž. Pohoršena se však cítila jedna z performerek, o které jsem psal, protože pochopila, že text byl použit úplně jinak, než byl zamýšlen, tedy nikoli jako analýza, ale jako odsudek.

Horší bylo, když jsem se před lety svěřil své velmi dobré kamarádce, výtvarnici, na čem pracuji. O dva nebo tři roky později použila téma i přístup sama. Docela to bolelo a přátelství to moc nepomohlo, ale nikdy jsem jí to nevytkl. Nevím, jestli to udělala záměrně. Možná jí jen někde utkvělo v paměti, o čem jsme se bavili ve vinárně, a když sama hledala vhodný přístup, tak jí to vytanulo na mysli.

Plánovaný projekt jsem odpískal, protože by si každý myslel, že jsem to od této známé výtvarnice opajcoval. Nakonec se mi však po letech podařilo k tématu najít přístup nový, a výsledek byl určitě povedenější a s větším dopadem, protože byl pro rozhlas.

Většina lidí není jako jiná výtvarnice, která mě osobně provedla po své výstavě, protože měla pocit, že jsem jí pomohl s koncepcí, když si nevěděla rady s prostorem a mě něco napadlo. Myslím, si že moji roli přeceňuje, ale bylo to milé.

Jak to bylo s Lesem v domě, nevím. A nemusí to vědět ani autorka. I kdyby se s příběhem Toy Box setkala, nemusela ho použít vědomě. A i kdyby to udělala vědomě, můžeme nanejvýš přemýšlet, nakolik to bylo etické. Opisovat se nemůže, to je plagiát, ale inspirovat se zakázáno není. A to je dobře. Na vlastní život nemá nikdo copyright. Kdyby ho měl, nemohlo by vzniknout žádné dílo, ve kterém by člověk nepsal pouze o sobě, což by byl konec umění.

Navíc Mornštajnová neprozradila ničí tajemství, Toy Box o svém traumatu už informovala, což je dobře, protože budou-li všichni mlčet, palčivý problém by se nikdy neřešil. Těžko mohla tušit, že se příběh podobný jejímu objeví v bestselleru, a lze chápat, že jí to otevřelo staré rány.

U kauzy, která připoutala pozornost k oběma a také k české literatuře, však nelze zapomínat, že viníci jsou úplně jiní – pachatelé podobných činů – a je potřeba ocenit každého, kdo na problém zneužívání dětí upozorňuje. A z tohoto hlediska je skandál paradoxně pozitivní. Kdyby byly na životy copyrighty, tak by podobné případy mohly být jen v odborné literatuře, tudíž mimo pozornost veřejnosti. A úkolem umění je upozorňovat na aktuální témata.