Článek
Ty nejtvrdší sankce dosud nebyly uplatněny, Rusko ještě nebylo odstřiženo od mezibankovního systému plateb SWIFT. Ve chvíli, kdy jsou tanky u Kyjeva, není na co čekat. Přesto si je nechává Evropská unie v záloze, připravuje další a další balíčky sankcí, které podle ní už budou dost tvrdé. Ukazuje tak slabost a nepochopení situace. Kam šlápne noha ruského vojáka, odtamtud ji bude těžké vystrnadit.
Putina je nutné zastavit, jinak budou jeho agresivním choutkám čelit další země, především pobaltské, protože s jídlem roste chuť, jenomže vedení EU a USA jsou slabá a opatrná a více než o dopad sankcí na Rusko se starají, jaký budou mít vliv na vlastní lidi, aby příští volby neprohrála. Starat se o vlastní voliče je chvályhodné, ale ve hře je příliš moc. Ruské ambice nemusejí končit na hranicích bývalého Sovětského svazu, z požadavku na zrušení základen NATO ve východní Evropě je jasné, že cílem je dostat pod kontrolu i bývalé satelity Moskvy včetně Československa.
Putin kalkuluje s tím, že od sankcí ustoupíme, protože se budou bouřit obyvatelé EU kvůli snižování životní úrovně a růstu cen. Jenomže bez obětí nelze vyhrát žádné střetnutí. Nikdy nic nespadne z nebe samo bez úsilí. Jestliže Rusko vyhrožuje, že Evropané budou platit za tisíc kubíků plynu 2000 eur, jasně to ukazuje, že si bere obyvatele evropských zemí jako rukojmí. Doufá, že z jejich nespokojenosti bude těžit a že se kvůli tomu Brusel nepokusí postupovat tvrdě, i když jde o bezpečnost celé Evropy. Kvůli ní je třeba odložit i různé sebelépe míněné plány na ozelenění ekonomiky. Pokud ve střetu s Ruskem neuspějeme, tak stejně půjdou k ledu.
Pečlivě cílené sankce na špičky se ukazují jako neúčinné. Zařadit na sankční seznam ruského ministra obrany vypadá efektně, ale žádný reálný dopad to nemá. Sergej Šojgu je nesmírně ambiciózní muž, jehož největším potěšením je úspěch jím zmodernizované armády. Oligarchy a zejména jejich ženy sice může zařazení na sankční seznam bolet, ale zatím vždy dokázali sankce obejít. Nebudou-li moci podnikat přes příbuzné, zkusí to přes bílé koně a složité struktury, v nichž se ztratí, kdo je majitel. A sehnat luxusní zboží pro ženy dovedou, když to zvládne Kim Čong-un. Oligarchové musejí přijít o možnost žít v západních metropolích nebo je navštěvovat a o své hračky v podobě špičkových fotbalových klubů.
Otázkou je, zda i zvažované „nejtvrdší“ sankce budou stačit. Putin o hrozbě odpojení od systému SWIFT ví, a přesto se nezalekl. Zřejmě si spočítal, že ji Rusko zvládne. Od SWIFT byl odpojen i Írán, kde to vedlo k prudkému zhoršení ekonomické situace, ale režim ajatolláhů nepadl.
Moskva si jistě zajistila předem kanály, jak lze sankce obejít. Případ Severní Koreje jasně ukazuje, že sankce nemají až takový účinek, jak by se čekalo, KLDR se navzdory nim nejen nezhroutila, ale pokračuje i ve vývoji nejrůznějších střel včetně balistických raket.
Pokud tlak sankcí nepocítí celé Rusko, tak to Putin ustojí, což si konečně uvědomila i Ursula von der Leyenová, ale říkala to skoro omluvně, takže je otázkou, zda EU najde sílu tvrdě Rusko postihnout. Rusové si musejí uvědomit, že dokud Putin neustoupí od své agresivní politiky, budou se mít špatně. Je to sice tvrdé, ale ne náhodou se říká na hrubý pytel hrubá záplata.
A nelze lavírovat okolo účasti ruských sportovců v různých soutěžích. Rusko jejich úspěchů využívá propagandisticky a uplácí jimi vlastní lid. Ten musí být o toto šidítko připraven a sami ruští sportovci musejí pocítit, že za Putina se jim dobře nepovede, tenistky si praští do míčku leda na kurtech v Číně a KHL se stane ruskou ligou. Ruské týmy a sportovci už si na olympiádách nebo mistrovstvích nezahrají pod jakýmkoli jménem.
Nelze pouze reagovat na Putinovy kroky, protože pak zůstáváme pořád o krok pozadu. Je nutné ho vystavit výzvám, které nečeká, a donutit ho řešit více věcí naráz. Nesmí se předem avizovat, co přijde. Nelze dopředu dlouze jednat, kam a kdy a kolik se pošle vojáků NATO. Musí být konfrontován s novou realitou, že se naráz jejich počet někde zdvojnásobil. Je třeba méně mluvit a více jednat. Teď nelze ani váhat s vyzbrojováním ukrajinských jednotek.
A také je třeba využít slabin vládce Kremlu. Putin se nejvíce bojí, že by se v některých republikách Ruské federace mohly objevit odstředivé tendence. Proto tak bojuje proti barevným revolucím a proto dovoluje čečenskému prezidentovi Ramzanu Kadyrovovi vládnout tvrdou rukou kolikrát v rozporu s ruskými zákony. Podpořit osvobozenecké tendence v těchto oblastech by pro Rusko představovalo smrtelné ohrožení, i když samozřejmě aktuální problém to neřeší. Ale Putin musí vědět, že toto riziko existuje.