Článek
Právě mývalové mi utkvěli v paměti, když jsem byl poprvé v zoo. U kočkovitých šelem v klecích se tlačilo nejvíc lidí, volno bylo jen před tou s ocelotem, který se bavil tím, že počurával návštěvníky čpící močí.
Koukat dlouho na ležícího lva nebo tygra mě v šesti moc nebavilo, podél mříží se procházel jen ocelot hledající další oběť, zato u výběhu mývalů jsem vydržel dlouho.
Mývalové byli aktivní, pobíhali a jeden dostál svému jménu, protože každý kousek ovoce z misky vzal do tlapek a běžel s ním k protékajícímu potůčku, kde jej omyl, než ho zbljazl.
Vedle vyder, surikat a lemurů jsem neviděl moc dalších tak zábavných zvířat. Dokážu se sice dvě hodiny koukat na nepohybujícího se chameleona nebo ležícího krokodýla, ale ne každý je fanatický milovník herpetofauny.
O tom, že se adaptabilní mýval rychle šíří a vytlačuje z biotopů původní druhy, není pochyb. Jeho chov je po právu zakázán, ovšem nerozumím tomu, proč by se mýval nebo příbuzný nosál neměli chovat v zoo.
Úkolem zoologických zahrad je osvěta, snaha vytvořit u lidí lepší a odpovědnější vztah k přírodě, a právě mýval by mohl být dobrým příkladem, jak nebezpečná je introdukce nepůvodních druhů.
Rizika domácího chovu dobře znám. Vím, kolik želv nádherných, když překvapivě rychle dorostly do velikosti nějakých 25 cm, bylo vypuštěno do naší přírody, v níž mohou nějakou dobu přežít a ohrožovat tuzemské obojživelníky nebo vytlačovat endemickou želvu bahenní.
U nás to až takový problém není, protože některé zimy jsou opravdu tuhé, jižněji od nás se však tento asijský druh úspěšně šíří.
Zákaz chovu invazivních druhů je pochopitelný, ovšem proč se tato zvířata nemohou chovat v zoo, mi uniká. Nevím, proč po celé EU nelze chovat v zoo ibise posvátného, kterého jsem často obdivoval v liberecké zoo.
Navíc je dobré, když děti mohou vidět ptáka, který byl ve Starém Egyptě brán jako ztělesnění boha moudrosti Thovta, jenž měl hlavu ibise.
Vím, že s chovem velkých ptáků je problém, přece jen mohou uletět, ovšem v naší přírodě ibis nepřežije. Přesto se chovat nemůže, nařízení má celounijní platnost.
Prostě se rozhodlo a bastafidli. Pak se ovšem nemohou v Bruselu divit, že obliba unie dvě dekády po našem vstupu do EU neroste. Každý podobný krok utvrzuje v nechuti k unijnímu vedení, které dělá nepromyšlená rozhodnutí od stolu. Bohužel těch nedomyšlených je celá řada.
Nemyslím si, že mývalové a ibisové rozhodnou volby do Evropského parlamentu, ovšem v rodinách, kde se museli doma zbavit vypiplaných želv nebo korálovek a děti to obrečely, to ke zvýšení popularity unie nepřispěje. Relativně snadný odchov želv nádherných z vajec přilákal v kroužcích biologie mnoho dětí k zájmu o přírodu.
A člověk se může jen děsit, co přijde příště. Kočky mají přece na svědomí tolik ptáčků, jichž v přírodě ubývá, takže by se také neměly chovat. Tady by však byl asi odpor tak velký, že si to nikdo nelajsne, nemluvě o tom, že by se proti postavili výrobci krmiv, což je mnohem mocnější skupina než amatérští herpetologové.