Článek
A v jeho přízni se skoro nikdo dlouho neudrží. Sice se sešel s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, což posílilo podezření, že existovaly vazby mezi Moskvou a Trumpovým týmem, krátce poté však na Rusko uvalil další sankce. Na severokorejského diktátora Kim Čong-una sice nedá dopustit, ale ještě před rokem mu říkal „rakeťák Kim” a holedbal se, že má větší jaderné tlačítko.
Někdy to vypadá, jako by americký prezident ani neměl jasno o své politice a podléhal momentálním náladám, což umocňují exaltované tweety, které tak rád používá ke komunikaci. Přesto se dá v Trumpově politice najít několik konstant. Stěžuje si, že Spojené státy doplácejí na údajně nevýhodné obchodní smlouvy, ekonomickou a finanční politiku Číny i na své spojence, kteří nedávají dost na obranu.
A není to jen stěžování, americký prezident se od počátku nijak netajil svými cíli. Ve své volební kampani používal hesla America First a We Make America Great Again, tedy Amerika na prvním místě a Uděláme Ameriku opět velkou. Málokomu však docházelo, že nešlo o prázdné slogany, ale o kréda, která chce plnit, a ještě méně lidí si dovedlo představit, kam až míní zajít, když v inauguračním projevu říkal: „Znovu vytvoříme silnou Ameriku, ... společně vrátíme Americe její velikost.”
Trump chce skutečně dosáhnout toho, aby Spojené státy byly jedinou unilaterální supervelmocí, vojenskou i ekonomickou. Bývalou velikost ovšem Amerika nemůže získat za stávajícího stavu světa, proto se jej Trump snaží rozmetat a dělá kroky, jaké se neobjevovaly už po desetiletí.
Odmítá jakákoli širší ekonomická uskupení, protože v těch nemůže získat pro Spojené státy tak velké výhody, jako při bilaterálních smlouvách, kdy partneři budou poníženě klepat na americké dveře.
Když se mu zdá, že by mohla Amerika získat více, klidně zpřetrhá dlouholeté vazby a vypoví uzavřené dohody. Trnem v oku jsou mu především vícestranné smlouvy. Má pocit, že se skupinou nikdy nejde vyjednat tak výhodné podmínky, jako když jedná s každým zvlášť, kdy někomu nakonec povolí nervy jako v případě severoamerické obchodní smlouvy NAFTA, kdy se USA napřed dohodly s Mexikem a Kanada, která americké podmínky odmítala, se vrátila k jednacímu stolu.
Širší uskupení a bloky se snaží rozbít přesně podle starořímského hesla divide et impera, tedy rozděl a panuj, což dělá i vůči EU. Rozhádaným se lépe vládne.
I vztek na evropské spojence je pochopitelný. Spojené státy „uzbrojily” SSSR a vyhrály studenou válku, náklady však nesl především Washington, a ne evropské země, které byly nejvíce ohroženy případným konfliktem. Nezopakovala se situace po první a druhé světové válce, kdy USA svou moc upevnily. Naopak se ukázalo, že se nestaly jedinou mocností vládnoucí světu, začala je dohánět Čína a moc USA se rozdrobovala. Nelze se pak divit Trumpovu vzteku na partnery v NATO, kteří dávají na obranu ze svého HDP méně než USA.
Alex Švamberk
Novinář, spisovatel, hudebník, skladatel a performer, absolvent Strojní fakulty ČVUT v Praze. Nyní pracuje jako zahraniční redaktor serveru Novinky.cz. Specializuje se na válečné konflikty a oblasti Korejského poloostrova, Balkánu, ale i na Ukrajinu a Jižní Afriku. Dlouhá léta působil v médiích jako hudební recenzent, i nyní připravuje rozhovory se zahraničními umělci a píše kritiky na soudobou hudbu a nahrávky okrajových žánrů, jako je hard core, industriál a noise.
Analýza Trumpovy politiky je nezbytná, protože dopadá i na nás a bez jejího pochopení se na ni nelze adaptovat a připravit se na rizika, která přináší, protože rozsáhlá změna statu quo je vždy riskantní. Otázkou už je, zda mu jeho vysoká hra vůbec může vyjít.