Článek
Zdá se, že i kvůli koronakrizi postupně vyprchává velká občanská podpora, kterou iniciativa získala. Navíc, i kdyby se na náměstí českých měst na podzim, kdy se začnou projevovat dopady ekonomické krize, vrátily statisícové davy, podaří se „chvilkařům“ opravdu změnit českou politiku a zabránit dalšímu pošlapávání některých demokratických principů a právního státu u nás?
V odpovědi na tuto otázku zní stále více skeptických hlasů. I proto se nelze vyhnout otázce, která už nějakou dobu takříkajíc visí ve vzduchu: neměli by předáci iniciativy vytvořit nebo zaštítit novou politickou stranu?
Je totiž jasné, že kdyby taková strana získala podporu jakkoliv přesahující pětiprocentní hranici, což je velmi reálné, výrazně by zamíchala kartami na české politické scéně. A pokud by zároveň zůstala spojena pupeční šňůrou se současným „občanským fórem“, které ji zplodilo, dala by předákům iniciativy do rukou karty, které by ostatní politické strany nemohly jen tak ignorovat.
Kritici nápadu na vznik nové strany namítnou, že by jen sebrala hlasy současné opozici, což by mohlo některé menší opoziční strany poslat pod práh volitelnosti, takže v konečném výsledku by se toho v poměru sil na politické scéně moc nezměnilo. Na to lze ale namítnout, že právě tato hrozba by mohla přimět současné menší opoziční strany, aby se spojily.
Kritika také může mířit na názorovou heterogennost té části občanské společnosti, která se za Milionem chvilek pro demokracii shromáždila. Jak ukout z takové množiny stranu, která se hlásí ke konkrétnímu programu, včetně ekonomického?
Jenže lze namítnout, že nemalá část společnosti by v současné situaci, kdy v čele státu stojí trestně stíhaný premiér, vyšetřovaný Evropskou unií kvůli střetu zájmů (jehož hnutí spolupracuje s komunisty a pravicovými extremisty, když se mu to hodí, kupříkladu na podvazování veřejnoprávních médií), by docela jistě podpořila stranu vyrostlou z občanského kvasu, která by si stanovila jen několik obecných cílů, souznějících se současnou agendou Milionu chvilek pro demokracii.
Obrana právního státu, ústavnosti a demokratických principů nejsou v současné situaci malé věci. Stejně jako obrana veřejnoprávních médií, jasná proevropská agenda, včetně zelené dohody pro Evropu, a podpora boje s klimatickými změnami.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Lze předpovědět, že pokud by taková strana, zaštítěná některými výraznými tvářemi Milionu chvilek pro demokracii vznikla, výrazně zamíchá kartami na české politické scéně. Babišovi by už jen oznámení záměru takový subjekt vytvořit nahnalo více strachu než jakékoliv další statisícové demonstrace.