Článek
Jen přes Řecko se letos na území Evropské unie dostalo na deset tisíc migrantů a uprchlíků. Více zde.
Tři čtvrtiny lidí přišly na pětici už teď přeplněných ostrovů v Egejském moři. Po pěti letech migrační krize pravděpodobně nemají ani samotní běženci žádné iluze o nehostinných podmínkách, které v tamních uprchlických táborech panují. Přesto přicházejí i nadále.
Přestávku v migračním tlaku přinesl především duben. V důsledku karanténních opatření odvezly turecké úřady běžence od pozemní hranice s Řeckem a Bulharskem. Turecko neumožnilo pašeráckým člunům odplouvat od jeho břehů. Ještě v březnu přitom Ankara běžence směřovala na cestu do Evropy přes Řecko, nikoliv přes Bulharsko.
Vše až nápadně zavánělo soubojem o ložiska zemního plynu u Kypru, které by Turecko rádo, mezinárodně uznávaná řecká část představovaná Kyperskou republikou mu je ale předat nechce. S podporou Atén, i Evropské unie i Spojených států amerických, jejichž společnost Exxon Mobile má na zkoumání a případnou těžbu ložisek nárok.
Jestliže se ale Turecku podařilo dát do pohybu masy lidí, může to udělat kdykoliv znovu. Však už také oznámilo, že tak učiní a migrantům a uprchlíkům v cestě do Evropy bránit nebude ani po uvolnění protikoronavirových opatření. To jsou základní fakta, na kterých údaje obsažené ve zprávě unijního azylového úřadu nic nemění.
Evropský podpůrný azylový úřad na základě dat unijního výzkumného centra JRC uvádí, že ve zdrojových zemích nelegální migrace hrozí Covid-19 spustit další migrační vlnu směr starý kontinent. V zemích jako Afghánistán, Bangladéš, Demokratická republika Kongo, Eritrea, Somálsko a Sýrie je totiž málo nemocničních lůžek i lékařů.
Navíc například v Demokratické republice Kongo nemá 84 procent domácností přístup k vodě do té míry, aby si lidé mohli mýt ruce. Tedy dodržovat základní hygienu, která v boji proti šíření viru patří k základním metodám. V Súdánu pak například žije na 92 procent městské populace ve slumech, neboli chudinským čtvrtích. Do severní Afriky se také přesunula značná část teroristů z Blízkého a Středního Východu. Terorizují místní a bojují o vliv.
Samotná pandemie může být stěží motor pro nelegální migraci. Ta se spouští základním nedostatkem jídla, pití, bezpečí, svobody. Pohání ji války, politický a náboženský útlak. Je pak už poměrně jedno, jestli dotyční jdou za lepším nebo jen za bezpečím. Zdali jsou ekonomičtí migranti, kteří mají jít domů, pokud pro ně není práce nebo uprchlíci s nárokem na azyl, se zjistí většinou až v Evropě, kam je dopraví pašeráci.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Důležité je, že dočasný útlum nelegální migrace byl život v oku bouře, která se zase rozpoutá. Jen od začátku měsíce do Řecka připlulo sedmdesát běženců. Další jsou na cestě a Evropská unie stále nemá účinnou společnou azylovou a migrační politiku. Takovou, která by zaručila lidem s právem na azyl bezpečí, zároveň ubránila hranice a nenutila se ponižovat uplácením Turecka, Libye a dalších. Nejlepší by ale bylo pomoci zdrojové země budovat tak, že v nich budou chtít lidé zůstat.