Článek
V první řadě se zdá, že si předseda občanských demokratů neuvědomuje nástrahy pasti pavučiny nespolehlivosti, kterou už několikrát upředli politici hnutí STAN a KDU-ČSL. Předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan si jistě pamatuje krach koalice s lidovci z roku 2017. Po parlamentních volbách se pro obě formace ukázala téměř osudná. Do parlamentu jejich zástupci prolezli jen s odřenýma ušima.
Vše se odehrálo v duchu nechvalně známé tradice dřívější čtyřkoalice, která se stabilitou, dobrou spoluprací a vzájemnou věrností svých představitelů do politických dějin v dobrém slova smyslu nezapsala. Ví to i ostatní, proto místopředsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová mluvila o potřebě zapomenutí křivd minulosti.
Potenciální kandidát na spolupráci TOP 09 je navíc od svého vzniku považován za béčko ODS. Dobré spolupráci nicméně překáží nejen velká ega zúčastněných, ale také postoj k unijní integraci. Jednoznačně federalistická TOP 09 stěží najde řeč s týmem modrého ptáka. Jejich předvolební preference navíc v součtu zatím na ANO nestačí ani náhodou.
Další na řadě jsou Piráti, kteří úvahy o spolupráci, nedej bůh koalici, rovnou odmítli. Za prvé jsou nejvíce nalevo ze všech zúčastněných. Za druhé jejich preference rostou nejvíce. Do voleb je ještě daleko a náskok ANO ještě mohou stáhnout.
Předseda Pirátů Ivan Bartoš si ale mohl odpustit slova, že neví, jak by koalici s ODS vysvětlil svým spolustraníkům. Je to zbytečné plýtvání koaličním potenciálem. Poměrný systém je neúprosný a stěží nějaká nyní opoziční strana dokáže po příštích volbách sestavit jednobarevnou vládu. Z výše řečeného je zřejmé, že neproběhla důkladná příprava možné předvolební koaliční spolupráce antibabišovské opozice.
Chybí také kvalitní komunikační strategie. Místo aby se veřejnost dozvěděla pevné prohlášení typu „vláda je tak hrozná, že do příštích voleb jdeme jako opozice spolu“, je svědkem hádky a pochyb v přímém přenosu. Prostě buď se mají dotyční na něčem předem domluvit a oznámit to, nebo mlčet. A ne že nahlas uvažují a hádají se před veřejností, jestli si navzájem věří.
Co se týká načasování, to je pikanterie ještě větší. Nejen že jsme se stali svědky oznámení nedotaženého „možná úmyslu“, ale ještě k tomu se tak stalo uprostřed letních prázdnin. Správné načasování by bylo kolem připomínky událostí 17. listopadu 1989. V té době se dají čekat demonstrace občanů, kteří nemají premiéra Andreje Babiše v oblibě.
Suma sumárum tedy platí, že stávající opozice se ve své marnosti potácí ode zdi ke zdi, od ničeho k ničemu. Petr Fiala má pravdu, že je třeba učinit přítrž marketingovému řádění a vyprázdnění politiky zredukované na PR hesla. Pokud tak ale chce učinit, musí nejdříve vylepšit politický marketing svůj. To platí i pro zbytek opozice. Její odpor k Andreji Babišovi je tak známý, že stačí opakovat jednou za čas.
Thomas Kulidakis
Vystudoval politologii a mezinárodní vztahy na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze. Absolvoval také studium politologie a řečtiny na univerzitách v Řecku.
V komentářích se zaměřuje nejen na českou domácí politiku, Evropskou unii a oblast Balkánu.
Působí jako komentátor Českého rozhlasu Plus a publikuje v odborném tisku. V minulosti spolupracoval na mezinárodních vědeckých projektech Univerzity Karlovy v Praze a byl odborným konzultantem u některých dokumentů.
Sjednotit by se ale měla na základě programových priorit, které bude dávat na odiv častěji než odpor vůči šéfovi Strakovy akademie v osobní rovině. Kdo dokáže najít více programových lákadel upozorňujících na nešvary stávající v praxi velmi levicové vlády, může vyluxovat pravicové voliče tak, jako se to povedlo Nové demokracii v Řecku. Sjednotit se ale jen na základě odporu k jedné osobě je nejlepší cesta k budoucím sporům.