Článek
Při dopadení jednoho skutečného teroristy vám pak středně zručný populista nejen vysvětlí, že měl celou dobu pravdu, ale hned si přisadí dalších sto imaginárních.
Případ bývalého pražského imáma Samera Shehadeha, který je obviněn z podpory džihádistů, patří k vážným. Takový Jan Silovský, který konvertoval k islámu a před čtyřmi lety se vydal do Sýrie bojovat za Islámský stát, za což si dnes odpykává šestiletý trest, byl „jen“ zmateným mladíkem s diagnostikovanou duševní poruchou.
Shehadeh je přesvědčený militantní islamista, který to v prostředí pražské muslimské komunity dotáhl na imáma. Bratrovi a jeho ženě pomohl uprchnout do Sýrie, kde se měli připojit k teroristům, sám byl dopaden na útěku v Jordánsku. K uskutečnění plánu zneužil peníze vybrané na humanitární pomoc. Ničeho nelituje, české ani mezinárodní právo ho nezajímá, pro něj existuje pouze šaría. Trest, který ho čeká, mu nevadí.
Pane jo, nějak takhle vypadá skutečný maniak. Ten že kázal v pražské mešitě? Kdo to dopustil? Věc se však dá brát i optimističtěji. Samotné radikalizaci předáka jakékoli komunity lze předejít stěží. S tím mají zkušenost nejen pražští muslimové, ale i řada domácích spolků a organizací včetně těch politických.
Důležité je, zda štváče včas odhalí a jak je s ním poté naloženo. A zde je třeba kvitovat, že Shehadeh se velice záhy, už před čtyřmi lety, dostal do hledáčku „čučkařů“ z tuzemských tajných služeb a policistů, kteří díky jeho neopatrnosti dokázali zmapovat i důležité imámovy kontakty. Po útěku byl zadržen a zásluhou mezinárodní justiční spolupráce dodán do české vazby. V neposlední řadě, pražská muslimská obec se od něj jasně distancovala. Ostatně Shehadehova rodina se nechystala na křesťanské psy, ale vytáhla do boje proti jiným muslimům.
Proces u Městského soudu v Praze si nepochybně nejvíc užijí příznivci SPD nebo konvičkovci a možná se zase objeví nějaký inteligentní nápis jako ten na mešitě v Brně.
Josef Koukal
Komentátor deníku Právo. Zabývá se tématy z oblasti justice a kriminálními kauzami. Od roku 1993 byl redaktorem Českého deníku, Denního Telegrafu, Svobodného slova a Zemských novin, spolupracoval externě s Českým rozhlasem a dalšími, převážně tištěnými médii. V Právu působí od roku 2006.
Právě proto být ministrem vnitra, zdržel bych se výroků, že terorismus nehrozí, volil bych něco ve smyslu: Nespíme a máme to pod kontrolou.