KOMENTÁŘ: Máme se bát Syřanů? Co říká o útočníkovi ze Solingenu jeho původ – Markéta Kutilová

Znám mnoho Syřanů a jediné, co je spojuje, je minulost před rokem 2011. Pak začala válka, která Sýrii rozervala a zničila životy většiny lidí. Sýrie, jak jsme ji znali před rokem 2011, totiž dnes už neexistuje. Rozpadla se na několik částí a každou z nich kontroluje někdo jiný. Tu největší včetně Damašku drží pod kontrolou režim Bašára Asada. Je podporovaný Ruskem, Íránem a šíitskými milicemi Hizballáh ze sousedního Libanonu.

Provincii Idlib na severozápadě kontrolují radikální islamisté, pod vedením odnože al-Káidy. Radikální islamisté se zde spojili do koalice Haját Tahrír aš-Šám a vede je celosvětově hledaný terorista Muhammad al-Džulání. Jejich fungování je závislé na Turecku, s nímž má společnou hranici. Dříve kurdský Afrín a další oblasti na severu Sýrie kontroluje Turecko, které odsud před pěti lety vyhnalo půl milionu místních obyvatel a tyto enklávy okupuje za pomoci islamistických milic zvaných Turecká svobodná syrská armáda. Turecko tyto oblasti zabralo, poté co se odtud stáhly na příkaz Trumpa jednotky USA. Část syrské Rožavy, tedy kurdské oblasti na severu země, kontrolují kurdské síly. A pak je zde výše zmíněný Dajr az-Zaur. Ten je z velké části ovládán kurdskými SDF a USA, menší část ovládá Asadův režim. Dříve tuto oblast kontroloval Islámský stát. Proto je důležité vědět, odkud pocházel Issa H.

V syrském Dajr az-Zauru jsem byla několikrát. Oblast je bohatá na ropu a zemní plyn. Obývají ji sunnitské arabské kmeny, které ovládají šejkové. Ti vlastní většinu půdy, kterou pronajímají farmářům, jako je otec Issy. Velmi konzervativní společnost ovlivňuje Saúdská Arábie. I proto se zde hned připojili k protestům proti vládě Bašára Asada v roce 2011. Islámský stát tuto oblast ovládl v roce 2014 bez většího odporu. Dnes ji ovládají USA a Kurdové, ale snaží se ji dobýt Asadova armáda za pomoci Íránu a Ruska. Zálusk si na ni dělá i Turecko. Dodnes je to semeniště radikálů včetně těch z IS.

„Zahalte si vlasy,“ přikazuje nám náš průvodce. Vjíždíme do Dajr az-Zauru. Naše auto se noří do nitra vesniček, které obklopuje už jen poušť. A ropné vrty. Černé vlajky tu sice dnes už nevlají, Islámský stát tu však stále má vliv a spící buňky. Radikální islám totiž zůstává vryt do myšlení zdejších obyvatel - tradičně konzervativních arabských kmenů. Když sem přišli islamisté, arabské kmeny se jim podřídily bez většího odporu.

„Nesmíte vystoupit z auta, nesmí vás vidět. Všude tu operují spící buňky IS,“ varuje nás voják s kalašnikovem. „Jmenuju se Muslim, ale říkejte mi Džan,“ říká nám tento mladý Kurd v moderní kšiltovce. „Nesnáším svoje jméno, jsem založením marxista a jmenuji se Muslim,“ směje se Džan.

Kolem chodí muži s plnovousem v tradičních dlouhých arabských oděvech. Těch nemnoho žen, které jsou vidět na ulici, je zahaleno do černých nikábů. I to je dnešní Sýrie, ale jen v některých oblastech. Jinde je možné vidět ženy prostovlasé, dokonce se zabývají politikou či slouží v armádě. Zkrátka záleží, v jaké části žijete a kdo ji má dnes pod kontrolou.

Dajr az-Zaur je nesmírně důležité místo pro celý region, leží na hranicích s Irákem a právě zde se nachází největší syrské zdroje ropy a plynu. Právě sem se v roce 2019 stáhly americké jednotky. Kontrakt na obnovu ropných polí dostala saúdskoarabská firma ARAMCO. USA se snaží zabránit tomu, aby se k ropě nedostal Asadův režim a Rusko. Tuto ropu by ale také rádo využívalo Turecko. Do toho všeho se zde prolínají zájmy desítek kmenů. Těm se nelíbí být pod kontrolou Kurdů, ale ani Asada a tvoří svoje vlastní ozbrojené milice. Takovou situaci lze lehce nazvat bordelem. Navíc nesmíme zapomenout, že zde existují významné zájmy Kataru. Tato země spolu se Saúdskou Arábií investovala do rozpoutání války v Sýrii obrovské peníze a obě země podporují sunnitské radikály.

Před válkou byla kapacita polí v Dajr az-Zaur kolem 400 000 barelů ropy denně, což bylo dost pro celou zemi. Islámský stát obsadil lehce ropná pole Omar a Tanak. Část ropy prodávali teroristé i do Turecka, čímž Turecko radikály podporovalo, protože příjmy z ropy činily přes milion dolarů denně. Šly do kapes teroristů. Právě na ropných polích Omar a Tanak později v roce 2018 probíhaly líté boje mezi IS a kurdskými jednotkami SDF, které podporovaly hlavně USA a Francie. Islamisty z IS v Dajr az-Zaur chtěl porazit i Asad, aby znovu získal přístup k ropě a plynu. Kurdové a USA byli ale rychlejší. Ze zbytku severní Sýrie se americké jednotky na příkaz Trumpa stáhly už v roce 2019. Mezi oblastmi pod vlivem Ruska a USA je dnes vytyčená linie, za níž ani jedna strana konfliktu neoperuje. A až na drobné incidenty se to dodržuje.

Pro rozmach a udržení chalífátu byla syrská ropa zásadní, příjmy z jejího prodeje financovaly stát teroristů. Část ropy prodával IS na místní trhy a část do Turecka. Omar a Tanak se nám podařilo navštívit poprvé v roce 2018, kdy je dobyli Kurdové. Obě rafinerie byly během bojů zničeny. Džihádisté se ropy nechtěli vzdát a bojovali o ni tvrdě. Dnes je denní produkce ropy v Sýrii na 25 procentech předválečného stavu. Ropa sice nehrála roli při rozpoutání války, bude však hrát zásadní roli v budoucím uspořádání země.

V Dajr az-Zaur měla největší podíl firma Shell. „Před válkou měly s vládou podepsané kontrakty firmy Shell a americká Conoco. Ta zde budovala zařízení pro těžbu plynu, kterého je tam velké množství. Těžili kolem čtyř milionů kubíků,“ říká Baderchán Zaza, ropný specialista. Vystudoval v Československu a pak celý život pracoval na ropných polích v celé Sýrii. Nyní jej válka vyhnala do iráckého Arbílu, kde pracuje pro jinou ropnou společnost.

Podle něj nyní Kurdové spolu s USA kontrolují 75 % zásob syrské ropy a plynu. Zbytek je na území pod vládou Bašára Asada. Jenže těžba je skoro zastavena, rafinerie zničeny stejně jako potrubí. „Tyto dvě strany se mezi sebou budou muset domluvit, což bude složité a bude to vyžadovat dlouhá jednání. Většinu syrské ropy sice kontrolují Američané, ale potrubí ke Středozemnímu moři vede přes území Asada, tedy územím pod vlivem Ruska a Íránu. Když se USA a Rusko dohodnou, ropný průmysl se v Sýrii může začít obnovovat. Samotní Syřané už na to dnes nemají žádný vliv,“ shrnuje Zaza válečnou realitu.

To potvrzuje i politolog Tomáš Kaválek. „Rozdělení zdrojů ropy bude hrát klíčovou roli v budoucím uspořádání Sýrie. USA mají nyní silnou pozici,“ shrnuje.

Důležité jsou však nejen samotné rafinerie, ale zejména trasa potrubí přes Sýrii. „Právě přes Sýrii chce vést plyn do Evropy Katar i Írán, a to byla jedna z důležitých věcí na pozadí syrské války. I když jistě ne jediná,“ vysvětluje Zaza.

Cestou z rafinerie odbočujeme do jedné z malých vesnic. Zastavujeme před domem, kolem kterého se rozkládají pole se zeleninou. V ústrety se nám belhá o berlích krásná dívka v dlouhých zelených šatech. I tak je ale vidět, že nemá jednu nohu. Na schodech před domem sedí její pětiletá sestra. Ta má místo nohou jen pahýly.

Tohle je skutečný obraz syrské války. Obraz lidského utrpení, zkázy a zmaru.

„Moje dcery si hrály na střeše našeho domu. Najednou se ozvala rána, vybuchla mina. Netušíme, kdo ji tam mohl dát. Jedna dcera zemřela, další přišla o jednu nohu, dvě mají nohy znetvořené střepinami. Nejmladší přišla o obě nohy,“ vypráví hlava chudé rodiny zemědělec Mohamad. Sedíme na zemi v holé místnosti, jen podlaha je pokrytá několika starými koberci. „Jsme obyčejní lidé. Nikdy jsem nebyl v žádné armádě ani v IS, proč nám tohle udělali?“ ptá se Mohamad. Na klíně mu sedí beznohá pětiletá Demúr. Její jméno znamená Slzy. „Každý den se mě ptá, kdy už jí zase narostou nožičky,“ pláče otec. Jenže v téhle části Sýrii zatím nepůsobí žádné neziskovky, nejsou tu nemocnice, kde by byli schopni vyrobit Demúr protézy. Tak se dívka plazí s pomocí rukou jen po domě a okolí.

„Přišel za mnou nějaký muž, ať mu dceru bez nohy prodám, že se o ni postará, ale už nikdy ji nesmím chtít vidět. To jsem samozřejmě odmítl,“ rozpovídá se Mohamed. Naznačuje tak něco o zdejších zvycích, kdy jsou malé holčičky provdávány za starší muže, kteří si je v podstatě koupí. Tyto kmenové arabské oblasti patří mezi nejkonzervativnější území v celé Sýrii a velmi se tu projevuje absence vzdělání a investic, které sem nešly ani před válkou.

Šejkové, klanoví vládci, ovládají veškeré oblasti zdejšího, života. Kdo chce tuto oblast ovládnout, musí mít na své straně právě tyto lídry. Vzhledem k jejich vyznání - což je konzervativní a často radikální sunnitský islám - se nezdá pravděpodobné, že by se Kurdům podařilo si tuto oblast stabilně připojit pod svůj vliv. Kurdové jsou sice také sunnité, nicméně jejich pojetí víry je často velmi vágní, většina z těch, kteří stojí v čele vládnoucích struktur, jsou marxisté prosazující také feminismus. A to s pojetím islámu klanových vůdců příliš nesouzní. Pro Kurdy bude ovládání těchto čistě arabských oblastí obtížné, již nyní se projevují odstředivé tendence arabských kmenů, umě podporovaných Tureckem a Saúdskou Arábií.

Islámský stát je nyní krvavou minulostí. Jenže s černou vlajkou nezmizely radikální myšlenky džihádu. A islamisté se nechtějí vzdát své myšlenky na právem šarí’a řízený státní celek.

Odjíždíme a na jedné z vesnických zdí je čerstvě namalovaný výmluvný nápis vytvořený zřejmě někým ze spících buněk IS: „Brzy se vrátíme!“

A mně se chce dodat: Už jsme v Německu.