Článek
Macronova slova nevyvolala bouřlivou reakci jen v Kremlu, kde je to pochopitelné, protože šlo o vzkaz Rusku, ale i v mnoha evropských zemích. Mnozí už si představovali, jak vojáci zemí NATO míří na frontu na Donbasu, aby pomohli zastavit ruskou zimní ofenzivu. Macronova slova pak musel mírnit ministr zahraničí, že by šlo o experty na kybernetickou bezpečnost a ženisty pomáhající s odminováním, kteří by nepůsobili na frontě. Zamířili by na Ukrajinu jen v rámci bilaterálních smluv mezi Kyjevem a vládou země, která by je vyslala.
Macron se však neuřekl ani neprokecnul žádné tajemství, jak si leckdo myslel. Jeho vyjádření bylo pečlivě promyšlené za situace, kdy se vyčerpaní Ukrajinci s vypětím posledních sil brání ruským útokům. Nesporně to byl vzkaz, a to oběma stranám konfliktu.
Ukrajincům dal najevo, že v Evropě, které se nedaří dodat slibovanou a potřebnou velkorážovou munici, se uvažuje o všech možnostech pomoci, že jsou dávno pryč doby, kdy se u každého nového typu zbraní dlouze váhalo, aby jeho dodávka nevyprovokovala Rusko. Je to vzkaz, že Evropa je ochotna pomoci nejen technikou, ale je ochotna riskovat i své lidi.
Hlavně je to však vzkaz Rusku. Macron mu dal jasně najevo, že Evropa je ochotná se angažovat. V Kremlu si to dobře uvědomili, jak je patrné z podrážděných ruských reakcí a výhrůžek, že by to vedlo k válce s NATO. I když by působilo na Ukrajině jen malé množství vojáků z aliančních zemí, pomohlo by to Kyjevu.
Byť by šlo o malou pomoc a konvenčními silami, Putin rovnou hrozil jaderným úderem, což znamená, že by Moskva použila jaderné zbraně jako první. Ruská vojenská doktrína to umožňuje v i případě konvenčního konfliktu, pokud by zemi hrozil zánik. To by se však nestalo. Slova ruského prezidenta tak paradoxně ukazují, co mu vadí, protože válka na Ukrajině se navzdory postupu z posledních týdnů nevyvíjí podle plánů Moskvy. Macronova slova ukázala, že útok, který měl zvětšit sféru ruského vlivu, by se mohl stát válkou s evropskými zeměmi.
Francouzský prezident ťal do živého, i když se žádné expediční síly nechystají a ani nebudou. Velkým posunem však je to, že se o této možnosti mluvilo. Dosud se poskytovala pomoc jen v podobě peněz, zbraní a výcviku. Evropa tak dala najevo, že zvažuje možnost zajít dále. Už to je pro ruského prezidenta nepříjemné, Macronova slova ukázala, že ruské napadení souseda by se mohlo stát válkou s evropskými zeměmi. Navíc to zaznělo z Francie, která měla už v sedmdesátých letech v rámci politiky détente k Rusku blíže než jiné západoevropské země.
Diskuse o možném vyslání vojáků ukazuje, jak se posunulo vnímání ruské hrozby. Je dobře, že se tato vyhrocená diskuse vedla, protože Evropa si potřebuje ujasnit, jak k ruské agresi přistupovat, kdo chce co a kde jsou meze pomoci. Německo už hlásí, že by se nikdo na Ukrajinu vysílat neměl, zato by se měla zvýšit vojenská pomoc v podobě zbraní a munice. Možná ho tedy současná debata dovede k přehodnocení jeho přístupu k dodání střel Taurus.
Vyslání vojáků by nesporně zvýšilo riziko války Ruska s NATO, otázkou však je, jestli by se do ní Putinovi chtělo. Ono je něco jiného bojovat s nejadernou a slabší Ukrajinou a se státy NATO, kde jadernými zbraněmi v Evropě disponují Británie a Francie. Pravdou ale je, že se válečná mračna nad Evropou stahují, protože Rusko se nechce vzdát svých dobyvačných cílů.
