Článek
Macronova bilance je v dlouhodobé perspektivě značně tristní. Za sedm let nedokázal Francii ekonomicky pozvednout, a to přesto, že do prezidentské funkce vstupoval s přezdívkou Mozart finančního světa. Své první prezidentské volby vyhrál díky svému mládí a příslibu změny politického a veřejného života. Postupem času se ukázalo, že se žádná změna nekoná. Od památného projevu 26. září 2017 na půdě Sorbony se mnoho nezměnilo. Evropská hlubší integrace má dnes mnohem méně příznivců než v roce 2017.
Druhé prezidentské volby Macron vyhrál s tím, že znovu přepracoval politický marketing. Ze strany Vpřed se stala strana Spolu. Ve druhém kole prezidentské volby ho čekal úkol snadný pro každého politického marketéra – porazit Le Penovou, které je velmi jednoduché přilepit nálepku extrémní pravice. Macron tak předčil všechny současné evropské politiky a možná i ty americké v umění politické komunikace. Sedm let hospodářských a zahraničních neúspěchů se díky komunikaci stalo těžkou dobou, která Macrona vedla k těm nejlepším rozhodnutím.
Macronův klíč k úspěchu je v komunikaci. Pro úspěch v ní musíte mít velmi dobrého a loajálního mluvčího. A zde na scénu veřejného života vstupuje Gabriel Attal. Na začátku roku 2018 se stal hlavním tiskovým mluvčím vládní strany, aby koncem roku 2018 skončil jako tajemník ministra školství. V roce 2020 se stal tajemníkem premiéra a hlavním tiskovým mluvčím vlády. Ve francouzském politickém systému je právě funkce mluvčího jednou z nejdůležitějších, protože představuje jedno z nejdůležitějších spojení mezi vládou a veřejností. Attal se právě v této funkci nesmírně osvědčil. Ideálně by totiž francouzský premiér měl vyvažovat prezidentskou moc. Attal ve funkci tajemníka prvního ministra však vždy dbal na to, aby neúspěchy vládnutí nemohly být nikdy přičteny francouzskému prezidentovi. Attal se tak stal symbolem Macronovy politiky «en même temps» neboli současně. Pro politika macronovského střihu je důležité osvojit si umění být současně pravicový i levicový, konzervativní i progresivní. Vždycky podle toho, co je nejvíc výhodné pro Elysejský palác.
Ve druhém Macronově prezidentském období Attal již zasedl do funkce ministra veřejných financí. Následně převzal ožehavé ministerstvo školství po Papu Ndiayeovi. Francouzské školství čelí postupnému rozpadu. Úroveň znalostí žáků klesá a učitelský sbor je vyčerpaný. Celému sektoru měla pomoci vycházející hvězda v podobě Attala. Ve funkci byl pouhých pět měsíců a pak se stal premiérem.
To je mimochodem jedna z kritik tohoto jmenování. Školství ve Francii má reálné a těžké problémy. Nestabilita na ministerském postu celý sektor dále znejistí. Samozřejmě další kritika mířila na Attalův věk. Za ten však Attal nemůže. Věk ale může být spíš praktická překážka ve fungování vlády. Všichni ministři jsou starší než on, stejně tak všichni francouzští prefekti, kteří tvoří páteř francouzského státu v regionech.
Daleko horší je skutečnost, že Attal nemá prakticky žádnou zkušenost z pracovního trhu mimo politiku. Předtím, než vstoupil do Macronovy strany, pracoval pro socialistickou stranu a byl stážistou na ministerstvu zdravotnictví. Tím trumfl i prezidenta Macrona, který alespoň pracoval pět let jako bankéř v bance Rothschild.
V době, kdy Francii trápí vysoké ceny energií, inflace a snižující se kupní síla, to bude mít mladý francouzský premiér těžké. I přesto, že jeho hlavní silnou stránkou je komunikace, bude těžké přesvědčit všechny, na které doléhají ekonomické problémy, že jim rozumí a ví, jak jim pomoci.