KOMENTÁŘ: Macron prosazuje reformu penzí silou. Bez ohledu na rizika – Alex Švamberk

Macron se už v roce 2020 pokusil prosadit penzijní reformu, která má zvýšit věk odchodu do důchodu z 62 na 64 let, což je pořád méně, než je u nás. Kvůli covidu to odložil. Letos to zkusil znovu, jenomže jeho strana nemá většinu v parlamentu a pravicoví republikáni, v jejichž podporu doufal, nejsou v otázce reformy penzí jednotní.

Macron se proto rozhodl postupovat silou a uplatnit článek 43.9, který dává vládě pravomoc obejít parlament v případě rozpočtu a systému sociálního zabezpečení. Ministrům řekl, že finanční rizika jsou příliš vysoká, pokud by poslanci reformu neschválili. Když přišla rozhodnutí oznámit premiérka Élisabeth Bornová, křičeli na ni poslanci „demisi, demisi!“. Mluvit nemohla, její slova zanikla v tónech hymny. Až pak mohla krok vysvětlit tím, že „nelze dávat všanc budoucnost našich penzí“.

Okamžitě po rozhodnutí vlády vyšly na náměstí Svornosti tisíce lidí, které rozháněla policie slzným plynem. Sto dvacet lidí bylo zatčeno jen v Paříži. K dalším střetům došlo v Nantes, Rennes a Lyonu nebo v Marseille, kde bylo vyrabováno několik obchodů.

Šéf odborové centrály CGT Philippe Martinez označil postup vlády „opovržením lidmi“. Odboráři oznámili, že se další demonstrace uskuteční ve čtvrtek 23. března. Přijít by mohl více než jeden a čtvrt milionu lidí, kteří protestovali na konci ledna. Jednotlivé odborové centrály spolupracují.

Kvůli reformě penzí už stávkovali dokaři, pracovníci v dopravě, energetice a ve veřejném sektoru včetně učitelů. Půlka Paříže je zavalená 7000 tunami odpadků, protože stávkují popeláři. Proti reformě penzí jsou dvě třetiny Francouzů.

Macron se přesto rozhodl prosadit reformu silou, protože penzijní systém přestává být udržitelný. Osobně mu na klesající popularitě nezáleží. Ví, že potřetí v řadě být zvolen nemůže. Může se však stát, že přesto neuspěje. Poslanci předložili návrh na vyslovení nedůvěry vládě. I kdyby vláda nepadla, kabinet Borneové bude oslaben. I poslanci z centristického liberálního Demokratického hnutí (Modem) totiž považují způsob prosazení reformy za špatný.

Horší je, že Macron tímto krokem může otevřít cestu k vítězství opozice. Dokonce může usnadnit cestu do Elysejského paláce Marine Le Penové, která už řekla, že jde o naprosté selhání vlády. Hned loni po porážce ve volbách, které vyhrál Macron, oznámila, že bude opět kandidovat.

Francie jasně ukazuje, že určitá témata jsou extrémně citlivá a penze k nim patří. Měla by si to uvědomit i naše vláda a také nepostupovat silou a neomezovat valorizace projednáváním ve stavu legislativní nouze. To neznamená, že reforma penzí není potřeba, ve Francii ještě více než u nás, protože odchod do důchodu v 62 letech je v Evropě výjimečný. Je však potřeba brát ohled na vysoké riziko destabilizace společnosti.