Článek
Výhrady k novele lze pochopit, Pavlovi se nelíbí, že se tímto krokem s okamžitou platností mění podmínky pro žádost o předčasný důchod, nově to lze udělat nejdříve tři roky předtím, než by člověk měl dostat penzi. Výhrady lze mít i k tomu, že v případě mimořádné valorizace není novela úspornější, byť se v současné době nic takového nečeká. Upravovat by tedy ale bylo co.
Pokud ovšem prezident jeden den novelu nepodepíše a druhý den ano, působí to podivně. Proč taková náhlá změna názoru? Na Hradě přece nesedí nafrněná slečinka, u níž záleží na tom, jak se zrovna vyspí.
Možná, že chtěl Petr Pavel dát najevo své výhrady k novele, ale nepodtrhnout přitom vládu. Tímto krokem ale neprospěl nikomu. Vládu stejně roztrpčil, protože čekala podpis tak, aby mohla novela platit od září, a teď má pocit, že si hlava státu vymýšlí. Opozici si taky nezískal, když se o den později rozhodl novelu neblokovat. Oslabil jen sám sebe, působí jako princezna, která neví, co by vlastně chtěla. A to i v případě, kdy by mělo jít o pokus dát vládě za vyučenou, že mu zákon dodala pozdě. Za uši by jí dal, kdyby ji napínal a hrozil vetem.
A není to poprvé, kdy se prezident snaží chovat jako chytrá horákyně. V březnu podepsal i novelu o omezení valorizace. Současně ale řekl, že chce, aby ji posoudil Ústavní soud.
Pokud však měl výhrady k březnové novele, respektive k její retroaktivitě a způsobu, jakým ji koalice prosadila, neměl ji podepisovat. Jestliže mu něco opravdu vadí, tak to musí odmítnout; pokud to však podepíše takzvaně s výhradami, působí jako nerozhodný slaboch bez ohledu na to, jaké ho k tomu vedou důvody.
Pavel přitom v armádě prokázal, že se rozhodovat umí, že umí nést odpovědnost. Bez této schopnosti by v roce 1993 nedokázal zachránit zablokované francouzské příslušníky sil UNPROFOR v bývalé Jugoslávii.
V politice však tuto rozhodnout neprojevuje, přitom riziko je tu mnohem menší. Pokud se chtěl vyhnout tomu, aby se návrh vrátil do Sněmovny, kde by mohlo opakované schvalování váznout kvůli obstrukcím opozice, mohl prostě zákon nepodepsat. Opakovaně to udělal Václav Klaus (u církevních restitucí, registrového partnerství či důchodových reforem). Je to sice trochu sporný postup, ale rozhodně lepší než se narychlo točit jako na obrtlíku, jako by se Pavel zalekl vlastní odvahy.
Otázkou je, jestli je to projev politické nezkušenosti, nebo nemá prezident okolo sebe dobré poradce. Ve výsledku je to však jedno, protože rozhodovací pravomoc má on, a on nyní vypadá jako máčka, jak se říká na Valašku.
