Článek
Zbrojovky si na to stěžují dlouhodobě, STV Group vyrábějící munici nejen nedostávala od bank úvěry (s výjimkou státem kontrolované České exportní banky), ale banky neprovedly ani platby do zahraničí. Výroba tak byla většinou financována z amerických nebo unijních zdrojů.
Tuzemské banky, které odmítají financovat zbrojní výrobu, se hájí etickými kodexy a interními pravidly. UniCredit Bank kvůli tomu má jen omezené možnosti financovat zbrojní průmysl a ČSOB to nedělá vůbec. Česká spořitelna sice financuje nákup pro obranný průmysl, ale většinou ne zbraně a munici.
V bankách si zřejmě neuvědomují, že na Ukrajině zuří válka, protože ji Rusko napadlo. Licoměrně se schovávají za vnitřní pravidla, aniž by jim docházelo, že ve válce se není možné bránit hezkými slovy, ale zbraněmi a municí. Bez nich by už Ukrajina byla okupovaná Ruskem. Část munice je navíc určena na ničení ruských raket, střel s plochou dráhou letu a dronů, které zabíjejí civilisty, z toho si ale bankéři hlavu nedělají. Žijí ve svém světě, přičemž si neuvědomují realitu.
Je válka a banky odmítají zbrojovkám půjčovat peníze
Nevadí jím, že peníze přes jejich investiční fondy zaměřené na Rusko pomáhaly rozvoji ruského průmyslu, zejména těžebního a na zpracování surovin. Tyto suroviny šly přímo na ruskou zbrojní výrobu nebo jejich prodej výrobu financoval. Banky v investicích do Ruska pokračovaly po anexi Krymu. Viděly v tom zisk, a neslyšeli jsme, že by z jejich strany zazněla slova lítosti, že to byla chyba, protože se ukázalo, že se Rusko investicemi koupit nedalo a nevzdalo se dobyvačné politiky.
U zbraní, které vyrábí západní země, tedy země, ve kterých mají svá sídla ony nebo jejich matky, se však financování brání, i když by jim to přineslo slušný zisk. Nenabízejí fondy zaměřené na obranný průmysl. A nejde jen o banky, i některé soukromé investiční fondy se zbrojní výrobě a priori vyhýbají, aby jim to neodradilo jiné klienty.
Že financování výroby a prodej zbraní zejména do zahraničí musí být bedlivě kontrolovány, aby se zbraně nedodávaly zemím, jimž vládnou pochybné režimy, je jasné. Ovšem neposkytování úvěrů zbrojovkám zavání diskriminací. Banky jsou samozřejmě soukromé podniky a nelze jim nakazovat, komu mají půjčovat. Musejí mít právo se rozhodovat, protože nejde jen o jejich peníze, ale i o peníze lidí a firem, kteří si je u nich uložili.
Banky však jednu oblast blokují. Kdyby banky kvůli ateistickému přesvědčení neposkytovaly úvěry církvím, to by se spustil křik. A zatímco soukromý majitel bytu nesmí diskriminovat případné nájemce a soukromý hospodský nesmí hledat servírku na základě pohlaví, protože je to diskriminace a dostane za to pokutu, i když inzerát změní, u bank to neplatí přesně v duchu latinského rčení, co je dovoleno bohovi, není dovoleno volovi. Nerozhoduje u nich jen bonita klienta provozujícího zcela zákonnou výrobu.
Nelze čekat, až banky vzhledem k rostoucí délce konfliktu změní svůj přístup. Když ani po kritice, kterou je slyšet od konce loňského roku, neudělaly nic, mělo by přijít prošetřování ze strany ÚHOS – a hlavně patřičné nařízení, které by jim toto chování neumožňovalo. A promptně. Munice je potřeba hned, a ne až za uherský rok. A vsadím se, že otevření fondu zaměřeného na zbrojní výrobu, by klienty přilákalo.