Článek
Problémem je, že i sestřičky si zcela pochopitelně potřebují oddychnout. Asistentky, které jim pomáhají třeba s podáváním jídel nebo s hygienou, je však zastoupit nemohou, protože ty nesmějí člověka, kterému pomáhají, ani ošetřovat, ani mu dávat léky.
Problém je to zejména, u těch, kteří už leží a tvoří se jim dekubity, tedy proleženiny. Existují sice postele, které jsou antidekubitní, ovšem ani ty úplně nezabrání jejich tvorbě. A samozřejmě že v horkém létě, kdy se všichni více potí, se dekubity tvoří pod plenkovými kalhotkami častěji. Proleženiny se samozřejmě musejí ošetřovat, nejlépe při každé výměně plenkových kalhotek. Ovšem dělat to smí – zejména pokud začne být proleženina otevřená – jen sestra. Ta ovšem chodí většinou jen jednou denně, zatímco kalhotky se mění několikrát denně. V době dovolených se může stát, že ani to ne. Pokud má totiž na starosti příliš mnoho lidí, tak její zástupkyně nemusí zvládnout docházet každý den, protože prioritu mají ti ve vážnějším stavu.
Asistentky, které zajišťují neziskové organizace, tohle dělat nemohou. Z dobrých důvodů. Nejsou vyškolené na to, aby mohly podávat léky nebo ošetřovat dekubity. Protože za těmito lidmi ale většinou chodí jak sestřička, tak asistentky, kolikrát se i potkávají, bylo by celkem logické, kdyby se situace změnila a nechodili dva lidé, kteří jsou placení od dvou rezortů.
Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek už loni v podcastu Novinek Politalk říkal, že pracuje na tom, aby se situace změnila a aby pomoc mohly poskytovat i pracovnice sociálních služeb. Ještě si pochvaloval dobrou spolupráci s Martinem Jurečkou z ministerstva práce a sociálních věci. Skutek však utek. Ono to není jednoduché. Nelze od stolu rozhodnout, že asistentky budou ošetřovat například dekubity. Nejsou na to vyškolené a jejich vyškolení by samozřejmě zabralo nějaký čas. Navíc se za odbornější práci musí více platit. I to jsou relevantní argumenty proti, jenomže pro lidi, kteří pečují o blízké, se léto mění v peklo –nejen kvůli globálnímu oteplování
A těchto lidí není málo, rozhodně je jich víc než počet vinařů, jimž se šlo na ruku absurdním prodloužením nulové daně pro tichá vína. Jenomže lidé, kteří se starají o nepohyblivé blízké, mají většinou jazyk na vestě a nemají čas lobbovat, takže jejich problémy se přecházejí. Ono by to taky znamenalo další výdaje ze státního rozpočtu. Ale i těch pár miliard, co by vynesla daň z tichého vína, jejíž odpuštění je diskriminující pro producenty jiných druhů alkoholických nápojů, by třeba v této oblasti nebylo jen plivnutím do Stromovky, jak se říká. Tady velmi pomůže každá koruna.
Šetřílkové držící státní kasu by si měli uvědomit, že tyto peníze nejsou vydané nadarmo, nejenže pomohou lidem ve vážném stavu, ale také ulehčí těm, kdo se o ně starají, což jsou většinou zaměstnanci v produktivním věku. Pokud musejí řešit, kdo zítra podá léky nebo ošetří proleženinu vedle těch desítek dalších úkonů, projeví se to na jejich výkonu v práci, a tedy na jejich produktivitě a produktivitě úřadu nebo podniku. Málokdo má tolik peněz, aby mu mohly asistentky chodit pokaždé, když potřebuje pomoci, nemluvě o tom, že jich není nadbytek. Pořád jim tak bude hlodat v pozadí, co musejí ještě udělat. Nezapomenout si dojít pro předpis na hygienické pomůcky, protože u poukazů na ně je stále potřeba mít vše na papíru, což bylo taky slibováno, že se změní, ale nestalo se tak.
Až bude pan premiér a další zastánci nulové daně z tichého vína koštovat, měli by si uvědomit, že jsou lidé, kteří si na košt zajet nemohli, protože na to kvůli starosti o blízké nemají čas, a místo bizarních úlitbiček pro kamarády z mokré čtvrti řešit palčivé problémy širší společnosti, jako je nedostatek některých lékařů, poddimenzovanost sociálních služeb a kapacit domovů důchodců nebo nedostatek bytů. Ne všechno lze vyřešit hned, ale třeba ty elektronické předpisy na hygienické pomůcky ano. Volby se pomalu, ale jistě blíží a skupina lidí starajících se o své blízké je velká.