Článek
Počet nakažených v Německu je srovnatelný s Francií, ale zatímco tam se počet mrtvých pohyboval podle posledních údajů okolo třiceti, v Německu to byli jen dva. Nejen kvůli časnému rozsáhlému testování, ale i kvůli tomu, že země má mezi nejvyspělejšími zeměmi světa druhý největší počet lůžek na jednotkách intenzivní péče v přepočtu na sto tisíc obyvatel.
Merkelová sice při svém prvním zásadnějším vystoupení k epidemii konstatovala, že podle vědců se může virem nakazit až 70 procent Němců, ale vzhledem k tomu, jak dobře si zatím její země vede v ochraně i léčbě nejvíce rizikových skupin, nevyvolala její slova pozdvižení.
Nadzvedla ale českého premiéra Andreje Babiše. Nehodila se mu takříkajíc do krámu, protože se už týdny tváří, že Česká republika pod jeho vedením na krizi reaguje tak dobře, že plošná nákaza velkého počtu lidí je nepravděpodobná.
Což o to, opatření, která česká vláda a další orgány státní správy v boji s koronavirem přijímají, se zdají být poměrně kompetentní, promyšlená, i když se některým odborníkům zdají být nepřiměřeně tvrdá a plošná ve světle prozatím malého počtu nakažených. A možná jsou taková opatření nutná i proto, že země nebyla bohužel dobře připravená na začátku, zejména pokud šlo o zásoby hygienických pomůcek nebo plošné testování.
Potíž je ale zejména s komunikací. Zatímco oznámení ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha a jeho náměstka Romana Prymuly se vesměs nesou ve věcném duchu a jejich doporučení jsou dobře zdůvodněná, premiér Babiš vnáší do informování i rozhodování v době krize spíše chaos. A zbytečně i politiku.
Chce u všeho být a vypadat, že vše neustále řídí, přičemž by možná stačilo, kdyby na brífincích jen přečetl, co mu napíšou Prymula nebo Vojtěch. Ve svých vyjádřeních se pak různě zamotává. Nejen proto, že o dané problematice toho zdaleka neví tolik, jako třeba Prymlula, ale také proto, že jeho českoslovenština je formálně i obsahově často dosti zmatená.
Navíc se snaží neustále sbírat voličské hlasy. Téměř žádné jeho vyjádření se tak neobejde bez toho, aby nám nevysvětlil, jak Česká republika na rozdíl od velkých západních zemí, zejména Itálie, údajně nezaspala a jak máme vše pod kontrolou.
Na několika brífincích se nevyskytoval ministr vnitra Jan Hamáček, ač vnitro má v krizi nepochybně důležitou roli. I v tomto případě, zdá se, hrála roli politika. Zatímco ministryně financí za ANO Alena Schillerová vždy postává za Babišem, aby pak občany ujistila, že na to či ono opatření najde peníze, sociální demokrat Hamáček navzdory důležitosti jeho rezortu při několika brífincích absentoval. Není divu, že se na sociálních sítích před posledním zasedáním vlády pokusil na sebe upozornit tím, že oznámil, že bude na vládě žádat vyhlášení stavu nouze.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Jeho důvodům lze rozumět, ale komunikační strategie vlády k boji s koronavirem se o to více jeví jako Koucourkov. Jsou prostě v životě národa situace, jako je ta současná, kdy skutečně jde v prvé řadě o zdraví „našich lidí“, jak Babiš sám neopomene vždy zdůraznit. Neustálá premiérova snaha být vidět, brát slovo odborníkům ve vládě, jakož i arogantní srovnávání Česka s jinými zeměmi, a dokonce mistrování těchto zemí, je na jinak zatím vcelku kompetentním počínání vlády temnou kaňkou.