Článek
A k tomu ke všemu se provalilo, že v sídle premiéra v květnu 2020 v době nejpřísnější karantény, drastických omezení pospolitého života, zákazů návštěv, zejména nemocnic a domovů důchodců, kde lidé umírali sami bez svých blízkých a Johnson poštval na neposlušné policii, která pokutovala tisíce lidí za nelegální procházku v parku, si nejbližší spolupracovníci premiéra uspořádali zahradní večírek? A nebyl zdaleka jediný!
Skandál to je opravdu velký, protože na férovost jsou Angličani hrdi, měřit každému spravedlivě je národní dogma, a to platí zejména pro stát a její politickou elitu. Byl to také vedle brexitu jeden z důvodů, proč tolik tradičně socialistických volebních okrsků (45) odmítlo volit labour pod vedením marxisty Jeremyho Corbyna a poprvé volily konzervativní stranu.
Boris Johnson společensky konzervativním dělníkům (podobně jako Donald Trump v Americe) slíbil, že s arogantní progresivistickou elitou multikulturalismu a otevřených hranic zatočí. A nejenže nezatočil, otočil. A z nepochopitelných důvodů pořádně doleva. Pravice a konzervativci jsou z jeho nečekaného obratu přímo vyděšeni a mnozí do něho perou, neméně ostře jako levice. Ta jej přímo patologicky nenávidí (opět se vnucuje srovnání s Trumpem) a častuje ho v médiích epitety jako cynický, prolhaný, sebestředný, nespolehlivý, v podstatě podvodník, zmatkař a flákač.
Konzervativci jsou v pasti. Nechápou, co se s Johnsonem stalo, proč porušil slib a zvýšil daně, a to na nejvyšší úroveň od 70. let, proč nezrušil DPH na prudce rostoucí ceny plynu a elektřiny, ačkoli to také slíbil, není schopen (možná ve svém liberalismu ani nehodlá) zastavit nelegální imigraci (loni na nafukovacích člunech přeplul kanál La Manche čtyřnásobek lidí, nevídaných 28 483 osob) a úspěch pašeráků povzbudil ohromné množství migrantů z celého světa, kteří se teď houfují na francouzském pobřeží. Vláda na to reagovala zrušením denní statistiky, bude se zveřejňovat kvartálně.
Co ale opravdu vyděsilo nejen pravici, ale podstatnou část národa, je zelený plán vlády na drastické snížení emisí oxidu uhličitého. Od roku 2025 platí zákaz plynových kotlů v nově postavených domech a o deset let později nemají být v prodeji, stejně jako auta se spalovacím motorem. Většina lidí souhlasí, že by se pro záchranu klimatu něco udělat mělo, ačkoli Británie vypouští jen jedno procento emisí, ale tohle považuje za šílenství. Už nyní země importuje drahou elektřinu z Holandska a Francie (18 procent), a kdyby se měla opravdu uskutečnit totální elektrifikace, v niž málokdo věří, bohatá společnost by zchudla na úroveň třetího světa.
Co teď s premiérem, zoufají si konzervativci, jeho obliba klesla na 20 procent, opozice vede o 10 procentních bodů, 53 procent voličů konzervativní strany žádá jeho demisi. Poslanci nevědí, jak se zachovat, zdá se, že Johnson parlamentu lhal (v Anglii největší politický hřích), když tvrdil, že o párty nevěděl.
Kdysi tak oblíbený a zábavný politik se stal přítěží, veřejnost jej považuje za šaška a to se neodpouští, zejména ne v době klesající životní úrovně, inflace už stoupla na 5,1 procenta a očekává se zvýšení cen energií o 50 procent. Katastrofa, souhlasí konzervativní poslanci, ale co dělat, když není náhradní charismatická osobnost. Na hlasování o nedůvěře, když sedí ve sněmovně jen díky němu, nemají žaludek. Zatím.