Článek
V Kremlu se musejí radovat. Dokud pohádku, že konflikt vyprovokoval Západ a Rusko se pouze brání, vypráví moskevská propaganda, je všechno víceméně v pořádku. Když ji převezme Robert Fico a ještě okoření dovětkem, že aliance baží, aby se Slované vzájemně vyvraždili, to už je mnohem silnější káva. A nejhorší na tom je, že pro úvahy onoho typu, které lahodí kremelským uším, dodávají materiál evropští lídři.
K výroku Emmanuela Macrona o zvažovaném angažmá evropských pozemních sil (co to vlastně je? ) v konfliktu na Ukrajině se nikdo další nehlásí, několik států jej dementovalo. V USA, které žijí prezidentskou volební kampaní, vyvolal dokonce soutěž, který z kandidátů dá od podobných nápadů ruce dál.
Strašit silou včetně jaderných zbraní si může dovolit Medveděv nebo Lavrov. Na slovník západních politiků jsou kladeny vyšší nároky, předpokládá se, že za nimi je také obsah. Od začátku Putinovy „speciální operace“ stojí spojenecká politika na snaze nerozšířit konflikt. Neradi jsme sledovali, jak Ukrajinci nemohou účinně bránit svůj vzdušný prostor vůči převaze ruského letectva. Otáleli jsme s dodávkou techniky, a to šlo jen o stroje. Představa, že by se na bojišti objevil voják v uniformě členské země NATO, je zcela mimo rámec úvah. Spoléháme na oplátku, že Rusko nenapadne žádný z aliančních států včetně Pobaltí. Co by v takovém případě následovalo, vědí v Kremlu dobře.
Pokud by chtěli s právy dalších bývalých svazových republik naložit stejně jako s těmi ukrajinskými a vyhnout se válce s NATO, náramně by se jim hodilo, aby první porušení pravidel přišlo od nás. Jistěže by se dala zorganizovat provokace s pár převlečenými bojovníky. Ovšem veřejné řeči o zapojení evropských vojáků z úst politických lídrů EU jsou daleko lepší. Místo siláckých úvah by Unie měla raději plnit své sliby ohledně dodávek munice. Aby výpadky nemusely kompenzovat iniciativy, jako když Petr Fiala v roli koledníka vybírá po Evropě na náboje.