Článek
Rodiče se mohou bát, že opět zůstanou ratolesti doma, čímž přijdou nejen o hodnotnou část výuky, a tím šance na dobrou budoucnost pro ně samotné i stát, ale zároveň se zkomplikuje život potřebou se o děti starat.
Lidé se také mohou bát, že se už zase nebudou mít kde stýkat. Nezřídka se stává v každodenním životě, že lidé parafrázují hit legendární skupiny Katapult.
Není vata, když se potkají, že si řeknou, tak zase někdy příště a v davu zmizí. Říkají si, pojďme něco zorganizovat, než nám to zase zavřou.
Kapitola sama pro sebe je otázka, do jaké míry a jestli vůbec by měli být diskriminováni neočkovaní. Tedy, zdali by už nemohli vůbec nikam, pokud si neudělají PCR test, který při troše štěstí bude platit tři dny, přičemž výsledek může dojít i za dny dva.
Já osobně, jakožto člověk očkovaný, který covid-19 prodělal, s něčím takovým nesouhlasím a souhlasit nebudu. Pokud je očkování opravdu dobrovolné, tak není možné nadále nepřímo nutit ostatní lidi, aby se očkovali, když nechtějí. A tlak je enormní.
Pokud jsou vakcíny tak super a bezpečné, pak je stát může prohlásit za povinné a hotovo. Jenže to by musel převzít odpovědnost za látky, které jsou stále ještě v režimu nouzového použití a v podstatě experimentální, což se státu evidentně nechce.
Co se týká dalších uzávěr a omezení, je absurdní pořád o nich mluvit a s vážnou tváří je plánovat, jako by to snad byla spása. Vždyť šíření viru nezabránil ani naprostý lockdown, tak proč pořád opakovat stejnou věc.
Na místě je spíše položit si otázku, jak to, že nejsou nemocnice ani po roce a půl připravené a nemají extra personál.
Když už tedy se vynaložily takové peníze na omezení společenského života a hospodářské prosperity, o nákupech například roušek nemluvě.
Nervy tudíž mají zcela jistě všichni, ať se viru bojí více nebo méně. A podle toho to vypadá. Pracovníci hygieny jsou prý na hranici psychických sil, protože jsou na ně lidé nepříjemní kvůli vymáhání koronavirových příkazů a zákazů.
Tomu je snadné věřit, protože tiky z nastalé situace má celá společnost.
Je zřejmé, že i hygienici jsou lidé v práci, kteří jen plní, co jim bylo nařízeno, tak je jim zbytečné nadávat.
Stejně tak je ale možné politovat policisty, kteří asi stěží ve většině snili o tom, že místo honění zločinců budou chodit po barech, hospodách a restauracích a kontrolovat očkování, které je přece dobrovolné.
Stejně tak můžeme politovat celou společnost. Část se bojí otevřít noviny a zpravodajské servery, pustit rádio a televizi, aby nevykoukli věštci zkázy a neoznámila se další omezení.
Část se děsí neustálého oznamování nových čísel. A další část prostě zkouší žít s virem, jako by se nechumelilo.
Danou nemoc není dobré zlehčovat, ale za chvíli budeme všichni zralí na psychiatra. Přitom je po roce a půl zřejmé, že šíření se zastavit nedaří. Ti, kteří se obávají nákazy, na což mají plné právo, se drží mimo.
Ti, kteří se nebojí, se podle toho chovají a mají na to také právo. A ti, kterým se odkládají zase a znovu operace a vyšetření, opravdu trpí, a na to právo nemají, protože si péči zaslouží.
Je načase v zájmu zdraví fyzického i psychického naučit se žít s koronavirem, peníze na lockdowny věnovat na trénink zdravotnického personálu a posílení nemocnic a tolerovat, že někdo se může bát i vakcíny.
A rozhodně by se měly uznávat protilátky, abychom se někam dostali. Třeba k uvědomění, že nemoc šíří i očkovaní, tudíž očkovat se má smysl, abychom neskončili na marách a to je tak asi vše.