Článek
Pokud jde o počet nakažených v přepočtu na jeden milion obyvatel, je naše země v této chvíli se zhruba 850 nakaženými na milion obyvatel až na začátku druhé desítky mezi zeměmi EU. Nejlepší čísla mají v tomto ohledu Řecko a Slovensko, se zhruba 280 nakaženými na milion obyvatel. Před námi jsou i Bulharsko, Maďarsko, Chorvatsko, Lotyšsko, Polsko, Kypr a Slovinsko.
Podobně je tomu v počtu zemřelých na milion obyvatel. Nejlépe je na tom v EU Slovensko s pěti zemřelými na milion obyvatel, následované Lotyšskem, Kyprem, Řeckem, Maltou, Bulharskem, Chorvatskem, Litvou a Polskem. ČR je až na desátém místě, s třiceti zemřelými na milion obyvatel.
O něco lépe je na tom naše země, pokud jde o procentuální podíl zemřelých vůči počtu nakažených. Nejlépe je na tom v této statistice Malta s 1,1 procenta. Slovensko a Kypr mají okolo 1,8 procenta zemřelých vůči celkovému počtu nakažených. Česká republika je s 3,5 procenta v EU sedmá, před ní jsou ještě Lucembursko, Lotyšsko a Estonsko.
Metodiky použité pro počítání nakažených a zemřelých nemusely být samozřejmě všude stejné. A uvedená čísla je též možné zasadit do různých kontextů, které mohou měnit jejich vypovídací hodnotu.
Jisté kupříkladu je, že dobře si počínaly všechny země, které jsou menšími ostrovy, anebo v nichž nemalá část obyvatel, jako v Řecku, na ostrovech žije. Není náhodou, že nejlepší čísla v Evropě vykazuje Island (není členem EU), v celosvětovém měřítku je na tom podobně ostrovní Tchaj-wan. Pokud tyto menší ostrovní státy včas uzavřely svoje hranice, bylo možné šíření viru na jejich území výrazně omezit a efektivně kontrolovat.
Pokud bychom jako společný jmenovatel pro srovnání ale použili bývalé komunistické země, které jsou dnes členy EU, je ČR v uvedených statistikách – s výjimkou procentuálního podílu zemřelých na počtu nakažených – až v druhé polovině. Relativně nízká úmrtnost je dobrým vysvědčením spíše pro české zdravotnictví než pro konkrétní opatření vlády.
Velkou otázkou při konečném hodnocení škod napáchaných koronavirem bude, za jakou cenu ta která vláda daných výsledků v boji se samotnou pandemií dosáhla, protože to se později nejspíš projeví v hloubce ekonomické krize. Opaření u nás byla velmi restriktivní a budou mít v delším časovém horizontu pravděpodobně horší ekonomické důsledky než liberálnější politika zemí, jako jsou v našem sousedství Německo či Rakousko.
Samostatnou kapitolou jsou pak ekonomické ztráty i šrámy na demokracii, které ta která země utrpěla v důsledku netransparentnosti karanténních opatření nebo ohýbání pravidel hry. Škody budou nepochybně větší v zemích, kde radikální opatřeni během nouzového stavu víceméně na čas zcela zmrazila kontrolní mechanismy. ČR na tom není v tomto směru dobře.
Jiří Pehe
Politický analytik a spisovatel. Zaměřuje se především na dění ve střední a východní Evropě.
Dva roky působil jako ředitel politického odboru Kanceláře prezidenta republiky Václava Havla.
V současnosti je ředitelem New York University v Praze a vede Pražský institut pro demokracii, ekonomii a kulturu Newyorské university (PIDEC).
Česká vláda se přesto dál tváří jako evropský premiant. Zato veřejnost dala vládě v nedávném průzkumu za její výkony v krizi známku dvě minus. Vidí evidentně situaci o poznání realističtěji než premiér Babiš a jeho kabinet.